Nový Čestín

Zámek se statkem cca 7 km východně od Klatov. Byla tady zaznamenána oslava „Zlaté svatby" rodičů majitele velkostatku. Bylo to v sobotu 8. října roku 1892, kdy inženýr Ferdinand Vitáček osobně dovezl do Čestína své rodiče. Otci Václavovi bylo 78 let a matce Anně 74 let. V té době rodiče bydleli v Žebráku u Hořovic. Jen v krátkosti připomenu, že Ferdinand Vitáček byl poslancem zemského českého sněmu a generálním ředitelem Škodových strojíren v Kyjevě na Ukrajině. V zámecké kapli Nejsvětější Trojice se uskutečnil slavnostní obřad, kde byl svatební svazek opět stvrzen. Hlavní slovo měl důstojný otec, farář František Šíp z Kydlin a „asistoval" mu okresní šikovatel František Vorel z Klatov, který byl před padesáti lety ministrantem na svatbě nynějších oslavenců. Na tuto slávu se přišlo podívat mnoho lidí z okolí a rodiny přijelo všech 24 potomků. Pochopitelně, že šlo i o malé děti. Jak je vidět rodina Vitáčků byla rozvětvená a bohatá a tak si výnosný Čestín drželi. Byli by hloupí, kdyby ho prodali, protože statek byl každý rok ziskový. Problém přišel po roce 1948 v podobě znárodnění soukromého výrobního majetku a dnešní stav zámku a kaple je bohužel neutěšený. V rámci restituce byl Čestín potomkům Ferdinanda Vitáčka vrácen, ale místo zachování rodinného majetku je nyní zámek, dvůr a kaple nabízen k prodeji. Je tam prý mnoho dědiců, kteří se nemohou dohodnout. Měli by vzpomenout na svého dědu a pradědu, který by nic neprodal a věděl by si rady.

Újezdec

Vesnička jižně od Klatov. Kdysi zde bydlel jistý zedník Antonín Klička, který si v zimě na konci roku 1897 „půjčil" v lese nějaké dříví. Přece nebude doma sedět u studených kamen, to dá rozum. Lesník Vonka zpozoroval úbytek nařezaného dřeva, a proto se pustil do pátrání. Stopy a prohlídka 21. ledna následujícího roku Kličku usvědčily a on dostal u soudu tři dny vězení. Plus úhradu soudních výdajů ve výši 6 zlatých. V závěrečné řeči se Klička zlobil, protože takový trest za mokré dříví, které pořádně ani nehořelo, byl nefér.

Stejně dopadli Josef Krátký a Emanuel Nováček, kteří se zaměřili na modříny v panském měcholupském lese. I tady byl úspěšný lesník Vonka. Odsouzen byl jen Krátký a to na dva dny šatlavy a k pokutě 2 zlatých. Nováčkovi nebylo nic dokázáno, takže byl osvobozen od žaloby.

Čachrov

Horské městečko 16 km jižně od Klatov. Již bylo o něm psáno, takže jen malý dodatek k osobě faráře Františka Bláhovce. Ten se narodil 4. dubna 1864 v Záři u Volyně. Vystudoval gymnázium v Písku a poté bohosloví v Č. Budějovicích. Začátkem roku 1889 byl jmenován administrátorem a posléze farářem v Čachrově na Šumavě. Za těch necelých deset let co zde působil (do vydání článku v Kl. Listech 12. 2. 1898), založil 5 hasičských sborů, 22 záložen Reiffeisen a pro veřejnost vykonal na 200 přednášek. V Čachrově a v širokém okolí byl velmi oblíbený pro svoji lidumilnost a obětavost. Také dovedl dobře řešit a předcházet různým národnostním konfliktům. Proto Čachrovsko bylo poměrně klidné, oproti třeba Nýrsku.

V neděli 6. února roku 1898 za panem farářem přišla deputace hasičů vedená čachrovským starostou Václavem Malotínem a starostou hasičské okresní rady vrchním geometrem Antonínem Figarem a předali důstojnému pánu zlatý odznak čestného člena. Byla to velká událost a ještě dlouho se o tom mluvilo. Však komu čest, tomu čest.

V Čachrově byl pivovar pana Brábka. Na konci roku 1897 přišel k němu obuvník Josef Semelka z Hrádku u Sušice a potřeboval půjčit pumpičku na pivo. Po zapsání výpůjčky zašel do hostince Václava Denka, kde si dal pár piv na cestu. Když odešel, zmizel s ním i hostinského kanárek. Svědci následně vypověděli, že se Semelka chlubil kanárem ve Velharticích v hostinci pana Prunara.
Problém nakonec byl ten, že Semelka měl kanárka v kapse saka, a když došel domů, zjistil, že cizokrajný opeřenec de facto „chcíp". Celá věc skončila u soudu a pro krádež byl Semelka odsouzen na několik dní do vězení a musel zaplatit tučné odškodné. Prý měl dlouhou cestu před sebou a potřeboval společnost.

Za zmínku stojí také zpráva, že 10. května roku 1898 byla v Čachrově zprovozněna ke svému účelu telegrafní stanice a první telegramy byly poslány do Vídně samotnému císaři a do Budějovic biskupovi.

Ivan Rubáš