Dolany

Před dlouhými lety zde žil kolář Josef Malý, který se v úterý 16. října roku 1888 nepohodl se svojí manželkou. Příčina hádky byla ta, že manželka mu nechtěla vydat peníze, které si u ní schovala jejich dcera. Když hádka neustávala, zastal se matky starší syn. To se starý Malý rozčílil ještě víc a v nevybíravém postoji pokračoval i proti vlastnímu synovi. Hádka přerostla v pranici a vše se odehrávalo na půdě stavení. Malý svého syna ohrožoval cepem a ten se snažil jak vyhýbat se ranám, tak vytlačovat otce z půdy směrem ke schodům.

Když se mu to po nějaké době podařilo, údajně došlo k nešťastné události, že Malý spadl ze schodů. Na hlavě měl mnoho ran a na následky těchto zranění druhý den zemřel. Bylo mu v té době 60 let a požíval pověsti hrubého opilce. Syn Josef celou událost nahlásil okresnímu klatovskému soudu a byl ihned zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby. U soudu však dostal podmíněný trest za ublížení, protože se neprokázal úmysl zabití. A také výpověď matky hrála svoji polehčující roli…

Z Dolan pocházela také jistá Barbora Pinkavová, která se v pátek 11. května roku 1888 pokusila Anně Kuchtíkové z Drslavic ukrást tobolku se 4 zlatými. Bylo to někde v Klatovech, možná na náměstí, ale byla viděna Marií Kohoutovou a Petrem Turkem z Plánice. Ti začali okamžitě křičet: „chyťte ji, chyťte ji", aby docílili pozornosti dalších lidí. Šibalka Pinkavová byla ihned pohotová, a aby dosáhla odklonění zájmu ostatních o svoji osobu, začala také křičet: „chyťte ji, chyťte ji" a ukazovala na úplně cizí paní. Klamný úmysl se jí nezdařil a byla davem doprovázena na strážnickou stanici. Ale musíme uznat, že pokus „dobrej"… Dneska přísloví: „Zloděj křičí: chyťte zloděje", platí úplně pro jiné lidi, zejména pro bohaté politiky a lobisty…

Bylo to v lednu roku 1887, kdy se v lesním revíru u Dolan začaly ztrácet kmeny stromů. Hajný hlídal i v noci, ale když měsíc nesvítil, moc šancí neměl. Jednou přišel na mohutný čerstvý pařez a dle síly usoudil, že nemohl být hned zpracován.

Stopy po tažení ho nasměrovaly do Dolan, a tak zalarmoval četníky, kteří dostali tip na Fröhlichův mlýn. Zde skutečně našli z části rozřezaný kmen a z větší části fošny, špalky a prkna, které se složením dřeva shodovaly s poraženým kmenem. Mlynář byl u soudu odsouzen za krádež ke čtyřem měsícům vězení. Proti tomuto ortelu podal jeho advokát zmateční stížnost (odvolání), a v ní se mlynář od krádeže distancoval. Prý to musela být iniciativa někoho z domácích dělníků a on si myslel, že to bylo koupené… Jestli u soudu vyšší instance uspěl, nevíme, ale dodnes známe „fígl" svalovat vinu na druhou, nám neznámou osobu…

Svrčovec

V této obci byl také mlýn. Mlynářem byl jakýsi Úbl a ten měl zase smůlu na „domácí" lidi. Začátkem června roku 1887 přijal z útrpnosti do učení nějakého mladíka z Petrovic. Ten se mlynáři za jeho snahu něco se od něj naučit odvděčil tím, že již třetí den zmizel a s ním i devět pil. Ty měl Úbl schované jako rezervu pro svoji malou vodní pilu na prkna.

Vše bylo četníkům nahlášeno a nejprve se hledalo v rodných Petrovicích. Povedený „ptáček" byl doma „polapen" a ke všemu se přiznal. Pily prodal po 60 krejcarech za kus jednomu místnímu občanovi, i když kupní cena byla šest zlatých za jednu pilu. To vlastně nebyla ani desetina původní ceny… Dnešní zloději mají své „tarify" o něco vyšší, asi mají vyšší životní náklady…

Ivan Rubáš