Chlumská
Ve vesničce Chlumská nedaleko Švihova žil onehdy jeden velmi soucitný kočí Josef Paleček. Měl rád přírodu a zvířata, a tomu bylo asi osudné. Ptáte se proč? Hned vysvětlím na jisté smutné příhodě, která byla pravděpodobně příčinou jeho tragického skonu. Byla středa 24. května roku 1922, když Paleček jakožto kočí sloužící u rolníka Františka Hřebce ze Švihova, dostal za úkol vozit cihly do Švihova na novostavbu domku Matěje Palečka. Když po polední přestávce přiváděl koně znovu na stavbu a chtěl ho zapřáhnout do prázdného vozu, přihodila se nešťastná událost. Jeden kůň stál velmi blízko jámy na hašení vápna a uklouznutím do ní spadl. Měl sice ošklivou ránu na hlavě a hřbetu, ale nic smrtelného. Paleček měl tohoto koně obzvláště velmi rád a také byl tak trochu slabomyslným. Prostě, když viděl, co se stalo, tak utekl. Ostatní dělníci koně z jámy vytáhli a někteří se pokoušeli Palečka hledat. Ale bohužel marně, jako kdyby se po něm slehla zem. Až druhý den ráno ho našli oběšeného na vlastním pásku v čeledníku u Hřebce. Byla vyloučena domněnka, že si to udělal z obavy před trestem, neboť u Hřebce pracoval již šest roků a panovala mezi nimi nejlepší shoda. Všichni věřili tomu, že si nebohý Paleček myslel, že kůň na následky zranění zemře a on na tom má vinu. Jeho citlivá duše takové výčitky svědomí neunesla, a proto si ve svých 42 letech vzal život dobrovolně sám. Snad věřil, že jeho smrt bude vykoupením pro uzdravení zraněného koně…
Mlynářovice
Z Mlynářovic u Plánice pocházela jistá Marie Havlíková, která 14. května roku 1922 zavítala do Klatov a u hřbitova se dala do řeči s Karlem Serafínem. Zdali se znali, to nevíme, ale jisté je, že mu pověděla o svém trápení s manželem. Prý má doma opilce, budižkničemu a ještě k tomu jí „tejrá". Svůj monolog zakončila otázkou, zdali náhodou o někom neví, kdo by jí toho „problému" zbavil. Navrhovala vypití nějakého nápoje s jedem a zeptala se Serafína přímo, zdali by to udělal on sám. Peníze, že má a „tudíž by „škodnej" nebyl.
Serafín se k takovému úkonu neměl, ošíval se, seč mohl, a nakonec si vzpomněl na jednoho známého Emanuela Kořeného. Tím Havlíkovou uklidnil. Dohodli se, že se za dva dny sejdou a Serafín to u Kořeného domluví. Tak se stalo. V onen den vyhledali Kořeného, který naoko souhlasil a Havlíkové řekl, ať chvilku počká, že si dojde pro revolver. Místo toho došel pro četníky, kteří Havlíkovou zadrželi a odvedli do vyšetřovací vazby. Ta všechno popřela, ba i to, že dotyčné muže zná, ale nebylo jí uvěřeno, neboť i ve vsi následným šetřením bylo zjištěno, že si mezi ženskými na svého muže hodně stěžovala. Jestli se dostala k soudu, či jaký trest obdržela, nevíme, ale možná, že z určité obavy o „kejhák" se chlap doma uklidnil…
Veckovice
Ve Veckovicích pod Doubravou nedaleko Klatov žila jistá 21letá Anna Schröpferová, která měla určitou známost, ale nebyla tak vážná a solidní, jak se zprvu jevilo. Každá svobodná s děckem by vám mohla vyprávět… Prostě a jasně, 4. září roku 1924 tajně porodila, ale bohužel zdravé děcko zahrabala do hnoje na dvorku hospodářství svých rodičů. Chudák dítě se zákonitě udusilo… Za nějaký čas mrtvolku novorozeněte vyhrabali psi a odnesli na pole rolníka Josefa Kubáta. Ten, když jí našel, vše ohlásil četníkům. Nastalo pátrání a podezření padlo na mladou Schröpferovou. Ta sice nejprve vše popírala, ale některé všímavé drbny pověděli, že byla těhotná. Jelikož své dítě nemohla ukázat, tak byla zatčena. Ve vazbě to na ní všechno dolehlo a s pláčem se ke všemu přiznala. Lékaři při pitvě zjistili v plicích zbytky slámy, takže dotyčná byla obžalována z vraždy dítěte dle §139 tr. zákona. Soud se odehrával 15. října (měsíc a týden po nálezu mrtvolky!!!) v Plzni. Dotyčná vypovídala, že byla celé dny předtím velmi zoufalá, jelikož jí milenec opustil a při porodních bolestech ani nezpozorovala, zdali je narozené dítě živé či mrtvé. Prý ani vůbec ten čas nevnímala, co se vůbec děje. Svým chováním a lítostivým líčením dané tragédie, která pro ní musela být velmi bolestivou, udělala na porotu velký dojem. Celá uplakaná stála při vynášení rozsudku, který jí zprostil podoby vražedkyně a odsoudil jí jen pro zanedbání povinností předepsaných zákonem pro rodičky na tři měsíce vězení s podmíněným odkladem na dva roky. V těchto případech je těžké soudit…
Ivan Rubáš
