Točník
Obec nedaleko Klatov. V roce 1882 zde žil rolník Jan Hes, který koncem srpna zmíněného roku prodal v Klatovech na trhu své dva voly, za které utržil 230 zlatých. Peníze uložil do knížky, ve které již měl další dvě ušetřené stovky, a knížku zamkl do šuplíku u kuchyňského stolu. Za necelé dva týdny si odtud bral tři zlaté, to bylo 4. září, a druhý den byly všechny peníze fuč. Marně přemýšlel, kdo by peníze vzal, neboť ten večer s ním doma byla jen 18letá služebná Barbora Uldrichová a jinak nikdo. Nehledě na to, že v kuchyni spával a klíček od šuplíku měl každou noc pod polštářem pod hlavou. To mohl znát jen člověk znalý tohoto domácího prostředí. Bylo mu podezřelé, že Uldrichová, která spávala ve vedlejším „přístěnku" (světničce), nechala u něho přivřené okno, i když jindy ho zavírala. Jelikož však byl teplý večer, myslel si, že je to kvůli větrání. Po zralé úvaze vše nahlásil četníkům, kteří Uldrichovou zajistili. Při osobní prohlídce se žádné peníze nenašly, ale přesto byl soud. Při soudním líčení, které se konalo 9. listopadu v Plzni, obžalovaná vypověděla, že na konci srpna potkala neznámého člověka, který se jí vyptával, zdali má hospodář nějaké peníze. A v onu noc viděla lézt do okna snad onoho neznámého muže, ale leknutím a strachem nemohla vydat ze sebe ani hlásku. Natož ani se pohnout. Zdali to byla pravda či nikoliv, to se již nikdy nedovíme. Její vystupování bylo bráno ze společenské etiky jako nezkušené, zjevem působila chatrně a neuměla ani číst a psát. Protože proti ní nebyl žádný přímý důkaz či dokázána nějaká spojitost, byla soudem zproštěna viny. Zdali to uznal i Hes a zdali se k němu vrátila do služby, také nevíme. Některých věcí se člověk nedopátrá ani do „nejdelší" smrti.
Ostřetice
Z Ostřetic u Klatov pocházeli Antonín a Emanuel Hrabíkové (otec a syn) a Vojtěch Babka. Ten od března do června roku 1882 sloužil u zmíněných Hrabíků a před svatodušními svátky byl vyslán do lesa, aby tam uřízl několik smrčků. Babka si myslel, že les je Hrabíků, a tak úkol splnil. Jelikož nevěděl, jak silné stromky má pořezat, tak počkal na mladého Hrabíka, který za ním přijel do lesa s povozem a poté stromky odvezl. To se ještě opakovalo o týden později. Asi za měsíc se Babka dozvěděl, že les patří klatovské obci a vše, jako svědomitý občan, udal. Na místo činu byla vyslána komise obecní správy v čele s lesníkem Sedláčkem a radními Jablonkou a Šebestou. Byly zjištěny pařízky 20 mladých smrků a jednoho doubku. Věc se dostala k soudu a soudní řízení proběhlo 13. září. Hrabíkové uvedli, že to byl právě Babka, který sám iniciativně stromky pořezal, ale soudce tomu neuvěřil, poněvadž starší Hrabík byl osobně za lesníkem a nabízel mu určitý úplatek, když se celá věc zarazí. Proto byl 59letý Hrabík odsouzen pro zločin krádeže ke čtyřem týdnům vězení a jeho syn ke 2 týdnům. K tomu museli zaplatit 16 zlatých jako náhradu škody a uhradit veškeré náklady soudního řízení. Prostě trest poměrně přísný. Naproti tomu Babka byl zproštěn obžaloby.
Ve výroku soudce řekl, že čeledín, pokud chce si práci udržet, tak musí hospodářův rozkaz bez námitek splnit. Zde je těžko soudci oponovat, ale pokud šlo o nezajištěnou nebezpečnou práci, tak bylo i tenkrát normální, že čeledín, nádeník či dělník práci odmítl vykonat. Jako perličku na konec uvedu rozdělení zlodějů dle napáchané škody. S tímto srovnáním přišel jeden americký obrázkový časopis v roce 1882. Je to velmi zajímavé a bohužel pravdivé, posuďte sami: „Když někdo ukradne milión dolarů, je finančníkem, když někdo ukradne půl miliónu dolarů je znalcem zákona, když někdo ukradne sto tisíc dolarů, je sice darebákem, ale zdatným obchodníkem, když někdo ukradne deset tisíc dolarů, tak je špatným zlodějem, neboť se nechal chytit, ale mohl mít dobrý důvod. Když však někdo ukradne z hladu bochník chleba nebo pár bot, tak je to nejsprostější bídák, který si zaslouží tvrdý a dlouhý pobyt v káznici." Od antiky pořád stejné.
Janovice
Smutný konec pouťové tancovačky se udál v Janovicích v neděli 24. června roku 1884. Muzika byla v hostinci pana Fialy a šel na ni také 19letý Josef Tuček, který sloužil jako čeledín u stavitele Suttyho. Prý, aby se naučil tančit. Šlo o hodného chlapce, se kterým nebyly žádné problémy. K podvečeru se ze zábavy vrátil domů, něco pojedl k večeři a znovu se vydal do hostince. Po nějaké době vyšel ven z lokálu, aby se ochladil a vyvětral a v ten moment se srazil s jakýmsi Josefem Úlovským z Klenového. Ten si z mladíka začal utahovat a před děvčaty ho začal posměšně urážet. Že z toho vznikla pranice, netřeba povídat. Tuček dostal do těla několik kopanců, které se daly vydržet, ale najednou pocítil pálivou bolest na břiše.
Chytil se za břicho, vběhl zpátky do hostince a tam se složil k zemi. Byl ihned ošetřen a odvezen domů. Přivolaný doktor Polák z Klatov zjistil bodnou ránu ve střevě. Sice zranění ošetřil, ale jelikož bylo vážné, tak byl Tuček na pokraji smrti. Pokud nedostal infekci, tak přežil. Bohužel další zprávy nebyly, takže nevíme.
Tenkrát u vesnických tancovaček byly rvačky a různé násilnosti docela běžné. V tomto ohledu je současný stav zábav docela klidný.
Ivan Rubáš
