Plánice – 1. část

Všeobecně známé městečko 15 km východně od Klatov s kostelem sv. Blažeje. Pocházel odtud rolník Jan Hanzlík, který měl v úterý 23. listopadu roku 1911 nějaké řízení u klatovského soudu. Protože výsledný verdikt soudce nevyzněl pro něho příznivě, tak když vyšel ven na náměstí otočil se čelem k soudní budově (starý soud byl tehdy vedle radnice) a začal vykřikovat: „Hanba, hanba." Když byl upozorněn strážníkem Čermákem na své jednání, tak naopak ještě zvýšil hlas, začal nadávat soudci a dalším z policejního aparátu. Aby tomu dodal na důrazu, tak svůj výstup doplnil hrozením zaťaté ruky a jinou gestikulací. Že byl okamžitě zatčen a k soudci odveden, netřeba dodávat. Prý dostal za urážky na cti již sedmý trest. Určitě to ale nebyl poslední…
Dalším plánickým „vejlupkem" byl 19letý kočí Antonín Bůrek, který během léta a začátkem podzimu roku 1911 upoutal na sebe pozornost tím, že ve větší míře utrácel peníze nejen v hospodách, ale hlavně ve „vykřičených" domech. Dostal se tedy do policejního hledáčku a po nějakém čase byl zatčen a předveden k výslechu. Zde udal, že prohýřené peníze nevydělal poctivou prací, ale „vloupačkami" (krádežemi po vniknutí do bytů). Zejména v Plzni, ale i v okolí. Přiznal dvacet případů, například v Černicích hotovost 370 korun, v Božkově dva zlaté prsteny nebo ve Stříbře jízdní kolo v ceně 200 korun. Vše okamžitě prodával a za tyto peníze si užíval. Ve výpovědi uvedl, že mu to stálo za to, neboť se kolem něj „točil svět". Také dnes někteří lidé, kteří disponují penězi v takové míře, že by je normální prací nemohli vydělat za celý svůj život, myslí si, že se kolem nich musí všichni točit tak, jak oni nařídí…

Dalším plánickým občanem, který se dostal před porotní soud byl 51letý hadrník Ondřej Duchoň. Ten nemohl přenést přes srdce, že se od něho odstěhoval syn František a začal žít „na hromádce" v domácnosti jisté Josefy Ryvolové z Věckovic. Jednadvacátého března roku 1912 se Duchoň s Ryvolovou sešel v plánické hospodě Josefa Hella a důrazně žádal, aby její dcera nechala jeho syna na pokoji. Ryvolová mu do očí řekla, že je to jednak věc mladých a také, že je to pro Františka lepší život, než aby chodil s Duchoňovými z kriminálu do kriminálu. Nežli stačila dopovědět svojí řeč dostala od Duchoně ránu pěstí do obličeje, až spadla na zem. Když vstala, „vzala nohy na ramena" a utíkala za svým bratrem Václavem Černým. Duchoň byl v ráži a začal jí pronásledovat. V ruce držel nůž a na celou ulici křičel: „Já tě mrcho zabiju, i kdybych za to měl dostat dvacet let." Ryvolová se zachránila doběhnutím na četnickou stanici, kde všechno udala. Duchoň byl okamžitě zatčen a odveden do vazební věznice. Plzeňský soud 16. dubna odsoudil Duchoně na čtyři měsíce těžkého vězení zostřeného čtyřmi půsty. Nebylo to prvně, ani naposledy…
Ivan Rubáš