Kašperské Hory

Neštěstím byl vždycky požár. Takový větší vypukl 12. května roku 1912 o páté hodině ranní ve statku rolníka Hernische a celý objekt vyhořel do základů. Vinou silného větru se ohnivé plameny přenesly na sousední chalupy Otty Raaba, Františka Müllera a Marie Müllerové. I tyto chalupy vyhořely do základů. Takovou měl oheň sílu. Hernisch kromě toho přišel o osm vepřů a sto holubů. Toho dne večer vznikl jistou neopatrností další oheň u cukráře Ertla, ale ten byl bohudíky včas zpozorován, a tudíž uhašen.

U jeho strýce Josefa Ertla, který provozoval hostinec, vznikl 13. prosince téhož roku také oheň, který sice byl za hodinu uhašen, ale z leknutí dostala srdeční slabost zde bydlící Marie Glaserová, která posléze zemřela. V neděli 13. října vypukl požár na statku Václava Václavíka. Oheň se rychle rozšířil i na vedlejší domek penzionovaného hajného Josefa Holuba. Domek i celý statek úplně shořely včetně hospodářských strojů a různého bytového vybavení. Škoda byla značná a policejním šetřením se zjistilo, že čtyřletý vnuk majitele Ludvík Lédl si hrál se sirkami a dělal si ve stodole „ohníčky".

Hotovou apokalypsu měli v Dražovicích u Sušice, kde 13. května roku 1912 vypukl v noci oheň u rolníka Josefa Míčky a během chvíle shořelo ve vesnici na 40 (!) usedlostí. Dá se říci celá ves. A k tomu velké množství dobytka a jiného zvířectva. Znovu říkám, hotová apokalypsa. Nejinak tomu bylo v národnostně smíšené osadě Rok, kde zhoubný oheň v noci 16. prosince roku 1912 zničil majetky čtyř chudých rodin Matěje Švelcha, Františka Půdy, Matěje Jelínka a Josefa Schwarze. Pohořelí byli jen malou částkou pojištěni, takže bída od nich jen tak neodešla. Co bylo zajímavé, že v této obci byly v tomto roce takové požáry už dva. Takže vlastně v malinké osadě hořelo během roku potřetí. Prevence a lidská odpovědnost nebyla asi dostatečná…

Okolí Kašperských Hor

Nedaleko Kašperských Hor se nachází někdejší osada Zhůří, po které dnes není skoro žádná památka. Byla tam menší fabrička na kartáčové výrobky Samuela Adlera, ve které bohužel ve čtvrtek 27. ledna roku 1913 vypukl oheň. Ten se rychle šířil, až celý objekt vyhořel. Škoda byla tehdy značná, ale štěstím bylo, že majitel byl pojistkou krytý. Také bylo štěstím, že nebyl nikdo zraněn. Ono totiž oheň, který už je ve svém ničivém živlu pánem, a hasiči jsou v nedohlednu, nemá vůbec cenu hasit…

To v Horské Kvildě byl daleko menší oheň, ale bohužel s tragickým výsledkem. V určitém nestřeženém okamžiku se čtyřletá Maruška, dceruška domkáře Vachtla, dotkla šatičkami kamen, ašatičky na ní v mžiku vzplály. Sice její rodiče zaslechli hrozný křik, co nejrychleji přiběhli, šaty z dívenky strhali, ale bohužel popáleniny byly smrtelné. Už se nedalo nic dělat a Maruška uhořela… Oheň a děti znamená jediné: Hlídat, hlídat, hlídat…

Nedaleký dvůr Ramelhof změnil v červenci roku 1912 majitele. Od dosavadních manželů Karla a Boženy Krehanových koupili manželé Karel a Anna Plonerovi z Českých Budějovic tuto usedlost za dvě stě tisíc korun rakouských. Docela pěkná sumička na tehdejší dobu.

V nedalekém Humpolci byl chudobinec a v něm žila chovanka Eliška Schwarzová. Byla už poměrně stará, a tak si nechala od příbuzných donést kufr, kde měla svoje nejlepší šaty. Když jí byl kufr doručen, tak stařenka vytáhla ony šaty a vyřkla přání, že kdyby zemřela, tak v těchto šatech by chtěla být pohřbena. Sotva však dořekla svoje přání, tak se sesunula k zemi a byla mrtva. Stalo se tak začátkem dubna roku 1913.
Ivan Rubáš