Křištín

Vesnička 7 km jižně od Klatov, prvně písemně zmiňovaná r. 1352, ležící na staré kupecké cestě do Velhartic. Dominantou obce je gotický kostel sv. Matouše ze začátku 14. století, který je architektonicky cenný právě tím, že si zachoval původní ráz.

Z Křištína pocházel jistý Matěj Skřivan, který byl obuvnickým učněm. V roce 1881 mu bylo 15 let a z nějaké pohnutky 2. srpna zapálil svému mistrovi barák. Bylo to v Klatovech čp. 32 pod hřbitovem. Aby ušel trestu, tak se za hořící chalupou oběsil. Byl však včas odříznut a dodán do nemocnice. Vyšetřovali ho psychiatři, ale shledali nálezem, že Skřivan všechno hrál. Proto se dostal v listopadu k soudu, který hocha odsoudil ke třem letům těžkého žaláře. Neznáme k tomuto případu bližší okolnosti, takže se k tomu nelze seriózně vyjadřovat, jen dodám, že v takovém věku je lepší „špásovat“ s děvčaty nežli dělat „průsery“ a pak za ně ve vězení pykat.

V roce 1883 tady žil vozka Štěpán Šnejdar, který byl znám svému okolí hrubým zacházením se zvířaty. Jednou, 30. června toho roku, se vydal na cestu do Kolince a zase se „vyznamenal“. Na jednom úseku rozježděné cesty nemohli jemu svěření koně pořádně vytáhnout do vršku plný povoz dřeva. Šnejdar místo toho, aby koně přinutil bičíkem k mírnému a stálému tahu, tak odepnul klanici (kulatá část konstrukce) od vozu a tou ubohá zvířata zuřivě mlátil. Kolemjdoucí lidé ho napomínali, avšak dostalo se jim snůšky hrubých nadávek a výsměchu. Teprve přivolaný četník udělal týrání konec. Zabavil Šnejdarovi koně a vše nahlásil. Majitel koní si musel do Kolince pro ně extra přijet a tudíž nejenže Šnejdarovi nezaplatil za nevykonanou práci, ale požadoval ještě po něm náhradu za svojí cestu navíc. A to ještě Šnejdar dostal trest od soudu. Ano, tak by to mělo být, kůň je přece také živý tvor.
V polovině června roku 1929 šla místní Anna Kovaříková do lesa na houby. Chodila ráda do „Hájiště“, tam vždycky rostly. V osudný den tam našla ještě něco navíc. Ptáte se co? Na větvi oběšence. Jednalo se o staršího muže a svým způsobem v takovém rozkladu, že se spíše jednalo o kostlivce. Kovaříková se v ten moment tak lekla, že několik dní z toho nespala. Sice se pátralo po totožnosti neznámého, ale byl pohřbený na hřbitově inkognito (utajený beze jména). No jo, člověk v lese najde cokoliv…

Střeziměř

Nedaleká sousední ves 1 km jižně od Křištína na konci kouzelného údolí pod severním svahem Boudovky.

Ač malá víska, přece jenom také tady měli „mord“ (vraždu). Stalo se to 8. března roku 1888 a hlavním aktérem byl místní 27letý Bartoloměj Cihlář. Ten nejprve četníkům nahlásil, že se mu „ztratila“ o dva roky mladší ženuška. Pátrání bylo bezvýsledné, ale starosta obce poslal soudu dopis ve kterém psal, že se Cihlář nějak divně chová, jako kdyby ho tížilo svědomí. Při dalším výslechu sice nic nepřiznal, ale za týden (30. března) přišel do Klatov sám dobrovolně a udal se. A co se vůbec stalo? Prý se pohádali a on v návalu zlosti ji uhodil dřevěným kopistem (kuchyňským předmětem) do hlavy. Ona spadla na zem a když viděl, že má lebku rozraženou, a že nemůže toto zranění přežít, tak ji dal ještě dvě rána motyčkou z milosti, aby prý netrpěla. Mrtvolu poté odtáhl do chléva, tam ji ukryl a druhý den ji, obtěžkanou kamenem, hodil do studně. Cihlář byl ihned zatčen a umístěn do vazby a následně byla vyslána soudní komise, která doopravdy našla a vytáhla ze studny zavražděnou. Nejdříve museli vodu vypumpovat a potom hákem za bradu tělo vytáhli. Bylo zajímavé, že bylo po 22 dnech v neporušeném stavu. Holt dobrá voda. Vyšetřováním se zjistilo, že příčinou, nejen této osudné hádky, bylo čtyřleté nemanželské dítě ženy. Cihlář všeho litoval, ale domů se vrátil až po dlouhých letech kriminálu. Život není peříčko a člověk musí ledacos překousnout…

Jiná, trochu úsměvná příhoda se stala někdy v říjnu roku 1938. Jistá 59letá domkářka Barbora Jaklová si v Klatovech koupila na dluh boty. Jelikož neměla tolik peněz, tak se s obuvníkem dohodla, že mu přinese naturálie. Takže jednou přinesla půl kila másla. Obuvníkova manželka však zjistila, že střed kostky másla byl vyplněný vařenými brambory a jelikož se cítila podvedená, tak vše udala četníkům. A jak to dopadlo? Jaklová dostala tři dny vězení za falšování potravin. Chudák ženská, vždyť brambor je jedlý. Dneska by velkovýrobci museli za přidávání chemie dostat přinejmenším doživotí…

Ivan Rubáš