Chlumská

Vesnice na půli cesty ze Švihova do Chudenic v „průsmyku“ mezi severním Bělčem a jižním Řičejem. Směrem na Trnčí najdeme kamenolom Krušec.
Zajímavý životní příběh se tady udál v roce 1874. O co šlo? Ve vesnici žil Jan Paleček, který si před několika lety vzal za ženu dceru Tomáše a Kateřiny Ploužkových. Bylo mu také slíbeno věno 2500 zlatých. Bohužel mu žena před rokem zemřela a zanechala mu jedno dítě. Za nějaký čas se u něho doma objevili Ploužkovi a žádali Palečka, aby si vzal za ženu jejich druhou dceru. To Paleček odmítl a tak Ploužkovi mu řekli, že mu strhnou 500 zlatých z manželčina věna. Aby to mělo nějaký smysl, tak všude říkali, že Paleček ze soucitu nad ztrátou milované ženy se sám dobrovolně vzdal části nároku na věno. Paleček zase všem tvrdil opak a tak se spor dostal až k soudu.

Zde Paleček odpřísáhl svoje prohlášení, ale Ploužkovi dosáhli toho, že různí svědkové vypovídali v jejich prospěch, tudíž proti Palečkovi byla zahájena žaloba pro podvod spáchaný křivou přísahou. Samotný soud probíhal 31. května výše uvedeného roku v Plzni. Vše rozhodly řeči obhájců. Ploužkovy zastupoval Weissl z Klatov a Palečka hájil Václav Peták. Díky jeho bravurní obhajobě byl Paleček zproštěn viny. Na této dobové novinové zprávě byla ještě zajímavá poznámka o termínu a čase. Soudní přelíčení bylo nařízeno a vykonáno v sobotu večer. Jelikož advokáti obou stran se stále na něco dotazovali, tak soudní proces trval až do půl třetí hodiny nedělního rána. To je, co? Nevím, nevím, jak by se na to tvářila současná justice, kdyby měla pracovat o víkendu a ještě k tomu v noci…

O pět let později byl ve Chlumské pohřešován asi bratr Palečka, Martin. Ten vykonával práci obecního pastýře a byl nezvěstný od 23. února roku 1879. Našli ho začátkem března na kraji lesa celého zmrzlého. Smrt chodí spravedlivě do každé rodiny, akorát nespravedlivě pro někoho dříve…


Malechov

Obec zhruba 8 km severně od Klatov na levém břehu Úhlavy.

Před více než sto lety byl majitelem „mlejna“ Josef Melichar. Jako čeledín u něho sloužil jistý 32letý Josef Vlček z Kokšína, který byl 18. února roku 1896 poslán do lesa pro dříví. Jel do Bělečského lesa pro „pejručí“, které měl odvést svému kolegovi Jakubu Dleskovi. Měli již „naložíno“, byl mráz a tak chvátali k domovu. Když vyjeli z lesa z paseky na okresní cestu vedoucí přes Běleč, chtěl Vlček řetěz, jimž „pejručí“ staženo bylo přitáhnout. Sotva vstoupil na vůz a uchopil sochůrek, který z řetězu sjel, zřítil se zpět po hlavě z vozu na umrzlou silnici tak nešťastně, že si roztříštil lebku.

Neštěstí se stalo blízko lesovny kam byl nešťastník odnesen a lesníkovou rodinou Jana Steinera pečlivě ošetřován. Byla také posláno pro švihovského doktora Václava Zdrahala, který však bohužel potvrdil tragickou diagnosu – silné krvácení do mozku. Bylo posláno do Dolan pro faráře Josefa Hladíka, který udělil umírajícímu svátost posledního pomazání. Mrtvolu nechali v lesovně dva dny, aby jí mládenci 20. února odnesli do mlýna. Druhý den v pátek dopoledne byl pohřeb. Rakev s nebožtíkem byla ze mlýna vynesena a za velké účasti lidu v čele pohřebního průvodu donesena do Švihova na hřbitov. Tam vykonal administrátor Krondl zádušní mši a pohřeb. Rozlučkovou řeč měl Vojtěch Král z Malechova, který vyzdvihl pracovitost a poctivost Vlčka, který byl vzorným příkladem čeledína, jenž sedm let sloužil v malechovském mlýně a byl celou obcí milován. A současně oplakáván.

Ivan Rubáš