Štěpánovice

Nedaleká obec ležící 3 km severně od Klatov na východním svahu Smrčí (568 m n. m.). První písemná zmínka je z r. 1367, kdy se připomíná gotická tvrz, která byla r. 1730 změněna na sýpku. Druhou dominantou obce je gotický kostel sv. Michaela ze 14. stol., který stojí blízko tvrze. Věž je pozdější (1737), uvnitř najdeme nástěnné pozdně gotické malby stejného rukopisu jako v Lubech či Křištíně.

Na neopatrnost při práci doplatil dělník Tomáš Černý, který 12. června roku 1877 vylamoval štěrkový kámen poblíž obce. Byl sice nabádán spolupracovníky, aby v podkopávání vrstev nepokračoval v jednom směru, ale on nedbal. V osudný moment se vše utrhlo a několik tun kamene chudáka zavalilo. Sice ho hned vyhrabali, byl ještě při vědomí, ale do Štěpánovic ho dovezli už mrtvého. Než vydechl naposled, tak se se všemi dojemně loučil, nechal pozdravovat manželku a povídal, že si to neštěstí zasloužil. Proč, to neřekl. Každý má nějaký ten bol, ale riskovat kvůli tomu v práci není rozumné, i když máme výčitky svědomí…

Jednou, 28. ledna roku 1868, došlo v místním hostinci k výměně názorů a k nepatrné „srážce“ mezi dvěma místními sedláky. Určití lidé, kteří měli nějakou „pifku“ na místního starostu Víta Mazance, chtěli z tohoto sváru udělat bublinu, a tak začali všude vypravovat, že se tam strhla ohromná rvačka a starosta, který tomu byl přítomen, nic nepodnikl, nezasáhl žádným činem, ba ani žádným slovem. Mazanec věděl, že ho někdo chce zdiskreditovat (připravit o důvěru), a proto neváhal a vše veřejně v novinách dementoval. Aby tomu dodal váhu, tak v závěru svého prohlášení nazval dotyčné pomlouvače za „tlučhuby a hanebné lháře“…

O tom,že sousedské vztahy ve Štěpánovicích nebyly ideální, svědčí zápis o požáru, který vypukl v pondělí ráno 23. srpna roku 1875 ve stodole stavení čp. 7 Josefa Mazance. Byly čtyři hodiny ráno a Mazanec byl již na poli, kde se svým pomocníkem již orali. Když oba zpozorovali oheň, rychle spěchali domů. Také klatovský věžný Zachar o půl páté zvonem upozornil hasiče, kteří se ihned vydali na cestu. Nežli však došlo k samotnému hašení plameny přeskočily k sousedovi Janu Sedláčkovi, který ještě s rodinou spal a museli být probuzeni. Obě stavení byla dřevěná, pokrytá došky a tak boj s ohněm byl marný. Co se nevyneslo ven, to se nezachránilo. Hasiči usilovně pracovali na omezení ohně a po šesté hodině jim přijeli na pomoc švihovští kolegové. Problém měli s vodou, ta se musela dovážet, protože v obecní nádrži žádná nebyla. Také někteří místní obyvatelé místo toho, aby pomáhali, tak šli do hospody a na obecní „outraty“ vydatně popíjeli. Když jim to někteří hasiči vyčítali, tak je ještě zahrnuli sprostými a hrubými nadávkami. Požár „U Mazanců“ nepřežily čtyři páry holubů a 23 králíků… Škoda, že místo nevinného zvířectva neshořel nějaký ten místní „obejda“… O pět let později, 11. 10. 1880 byl úmyslně založen oheň v čp. 31 Tobiáše Mazance. Škoda byla vyčíslena na 1700 zlatých, ale pojistku měl jen na 700 zlatých, takže také druhý Mazanec přišel o dost. Není vám to trochu divné? Taky si myslím, že náhoda to nebyla. Ještě se psalo, že horlivě pomáhali občané z Točníku a místní za asistence četnictva… To už k nadávkám nedocházelo…

Začátek roku 1879 byl taky zajímavý. Hned 4. ledna koledoval pekařský pomocník Blažek v Klatovech a za vykoledované peníze si koupil tak důkladnou „opici“, že ji ani do Štěpánovic donést nemohl. Kdyby ho četník v příkopě u cihelny poblíž města nenašel, tak by dozajista umrzl… Ale byly ve vsi i světlé okamžiky. V neděli 2. listopadu téhož roku byla velká sláva, neboť Štěpánovičtí otvírali školu. Sice už tam měli v předešlých letech „školu“ starou – jednotřídku, ale stávající objekt nově rozšířili tak, že šlo o školu novou. Na slavnosti nechyběli gymnaziální profesoři, okresní hejtman, klatovský děkan a mnoho dalších hostů. Pro projevech, hudebním a pěveckém vystoupení se průvod vydal ke kostelíku, kde slávu završili bohoslužbou. Na závěr byla v hostinci ještě přátelská panská hostina. Ta byla mnohým místním „trnem v oku“. Víte proč? Protože nebyli pozvaní… Také někteří reptali proti stavbě, protože prý se z obecního rozpočtu hodně vydalo… To, že na stavbu finančně přispěly Klatovy i úřad „okresu“ a že se ulevilo 176 dětem v jedné třídě, to už „rejpaly“ nezajímalo…

Prý i „Pánbíček“ se na místní hněval. V pondělí odpoledne 12. července roku 1880 uhodil blesk do kostelní věže. Ohnivá čára sjela po zvonu dovnitř kostela, na hlavním oltáři rozbila vázu s kytkami, rozryla stěnu a zajela do země. Vysvětlení bylo takové, že odteďka, kdo vědomě bude narušovat občanskou snášenlivost v obci, skončí v pekle.

Dneska se lidé žádného pekla nebojí. Jestli to není náhodou proto, že momentálně máme peklo na zemi.

Ivan Rubáš