Vřeskovice

Obec na půli cesty z Borov na Roupov přibližně 15 km severně od Klatov. První písemná zmínka je z r. 1352 a také víme v dávné historii o jedné větvi Drslaviců na místní tvrzi. Blízkost mocného Roupova určila další historický vývoj obce. Dominantou vesnice a okolí je starý gotický kostel sv. Jana Křtitele (zal. 1235), který dotváří malebnou scenérii, z dalekého širokého úhlavského údolí. Dnešní podoba je po přestavbě r. 1870.

Místní lidová zkomolenina nazývá obec Břeskovicemi. Narodil se tady Jan Kokožka, který r. 1973 zakládal Borovanku a byl jejím kapelníkem.
V polovině září roku 1884 „voral“ na poli pod hřbitovem jeden místní rolník a našel poklad. Vyoral a následně ručně dohledal celkem 94 středověkých stříbrných mincí ve velmi dobré zachovalé kvalitě. Mince byly během několika dní dílem rozprodány a dílem rozdány po okolí všem milovníkům starožitností. Jeden takový pražský groš se dostal k rukám redaktora Šumavanu pana Čermáka, který ho hned vzápětí věnoval klatovskému muzeu. Říkalo se, že se s určitostí jednalo o část skalského pokladu, který si někdo z panstva z obléhaného hradu vzal na cestu, když prchal do bezpečí hradních zdí Roupova. Asi ho před Vřeskovicemi dohnali, proto peníze někde ukryl… Asi je ukryl u hřbitovní zdi, protože o necelých čtyřicet let později, v dubnu 1922, našel Jan Kopejtko nádobu a v ní 238 grošů. Vše koupil přeštický hodinář za korunu kus (230 Kč). Ten hlavní poklad se našel o dva roky dříve (1882) přímo na hradě Skála nad Radkovicemi, obsahoval cca 2200 kusů pražských, míšenských a jiných německých grošů.

V historii každé obce se udál nějaký ten „mord“ (vražda), Vřeskovice nevyjímaje. Stalo se ve dvě hodiny v noci z pondělí 13. 11. na úterý 14. 11. 1929, kdy byl přímo doma zastřelený 77letý zámožný rolník Matěj Berka. Vědělo se o něm, že byl bohatý, ale on měl prozřetelně všechny úspory v klatovské spořitelně. Žil ve stavení společně se svojí 67letou sestrou Barborou Babkovou, která také měla svoje peníze uložené ve „sparkase“. Takže měli doma dohromady suma sumárum pouhých deset korun. Večer ještě byli oba na návštěvě u synovce Pepíka Mráčka a domů se dostali kolem desáté. Šli hned spát, ale ve zmíněném čase v noci byli vzbuzeni lomozem, když lupič páčil okno. Berka vstal, opatrně a tiše vzal pušku, kterou měl opřenou u postele a šel k oknu. Zvolal do tmy výhružku: „Chlape copak tady chceš, já tě zastřelím,“ no a než se kdo nadál, zazněl výstřel. Babková chtěla rozsvítit, ale náhle zakopla o mrtvolu, ve které pohmatem poznala svého bratra. Utíkala ihned k nejbližším sousedům a také hned za svým synovcem. Zároveň byl o vraždě vyrozuměn obecní strážník, který se neprodleně vydal do Červeného Poříčí pro četnictvo.

Četníci Churavý, Horák a Škanta pod vedením velitele Outraty se dostavili na místo činu i se psem Arcem. Po ohledání místa nasadili psa, který u okna „chytl“ stopu, po které se klikatě přes zahradu, humna a zase zpátky ke vsi, vydali. Bohužel, když došli na náves, tak ji ztratili. Po nějakém čase „Arco“ pachovou stopu opět našel a všichni došli do stavení 28letého tesařského dělníka Jana Štycha. Ten nebyl doma, byl v práci v plzeňské „Škodovce“, kde byl zatčen a dopraven ke krajskému soudu. Štych však při výslechu popřel, že by Berku zastřelil. Také svědectví jeho otce a těhotné manželky, kteří tvrdili, že spal celou noc doma až do čtvrté hodiny ranní, kdy vstával do práce, mu pomohlo. Sice přesně nedokázal říci, kde byl, když jeho stopu pes zachytil pod Berkovým oknem, ale nakonec byl propuštěn domů. Policie sice stále pracovala s tímto nepřímým důkazem, ale jelikož se o této vraždě dále nepsalo, předpokládám, že Štych se k soudu ani nedostal a celý případ zůstal nevyřešen. Možná, že byl časem vypátrán pravý pachatel, ale dobový Šumavan to nezaznamenal. Nebo, že by Štych byl doopravdy tím pachatelem? Někdy to tak v životě „bejvá“, že je víc otázek než odpovědí.

Druhá tragédie, která vesnicí otřásla se stala v roce 1933, když Václav Kastner z Roupova ze žárlivosti zastřelil místní mladičkou Aničku Tikalovou. A to proto, že mu ji její rodiče nechtěli dát za ženu. Kdyby se aspoň také sám zabil, tak by to byla polehčující okolnost. Takhle to byla jen msta a jeho láska nebyla upřímná.

Ivan Rubáš