Točník - 1. díl

Obec 4 km severně od Klatov, pod které ze správního hlediska patří. Na severním konci obce teče Točnický potok tekoucí dále do Nového rybníka. V okolí známé lesy – Pokrývadlo, Bůrky, Špitál, které byly a jsou historickým majetkem města Klatov. Zajímavá technická historie čp. 65, což je bývalá vodárna. Od roku 1904 zde místní artézské studně (bylo jich 53) dodávaly čerpadlem vodu do vodojemu v klatovských sadech M. J. Husa a následně šla voda do všech domů v tehdejším městě. Tehdy se zval: „Vodovod královského města Klatov“.

Prokazatelně v roce 1872 v obci žil známý dobrodinec, léčitel, hovorově známý jako „mastičkář“ nějaký Steinbach. Jeho léčení bylo úřady nedovolené, ale jelikož chudým většinou pomohl bez nároku na odměnu, tak bylo trpěné. Nesměl však ve vážných případech studovaným doktorům fušovat do řemesla“. Stalo se však, že jednoho hospodáře z nedalekých Vícenic, který si zlomil nohu, neposlal do péče lékaře, ale léčil ho sám takovým způsobem, že na určité komplikace chudák zemřel. Jak říká přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Ale jelikož dostal od soudu jen osmidenní trest vězení, tak se džbán určitě nerozbil…

Stalo se kdysi, v roce 1878, že točnický Josef Janoušek půjčil nějakému Valečkovi z Kamýka 21 zlatých. Brzy Valečka půjčku vrátil, a jak u půjčky, tak i u vrácení byl jejich známý Havlík. Zanedlouho přišel opět Valečka, tentokrát již beze svědka k Janouškových, vypůjčit si dalších 25 zlatých. Janoušek doma nebyl, jen otec a jeho sestra Magdaléna. Prý na otcův pokyn dala Valečkovi požadovanou částku. Čas utíkal a peníze se domů nevracely. Také starý otec se vážně rozstonal a bylo třeba peněz pro doktora, a těch již moc nebylo. Proto se Janoušek vydal za Valečkou, aby mu připomněl jeho dluh. Zle však pochodil. Valečka tvrdil, že o žádné druhé půjčce neví, a zapřísáhl se. Chudák Janoušek nevěděl, na čem je, zdali lhal Valečka, nebo jeho sestra. Stále na to myslel a možná si vsugeroval myšlenku, že chtěl nepoctivým způsobem přijít k penězům, když osočil nevinného. Nabyl totiž přesvědčení, že Valečka, když se svatě zapřísáhl, tak si žádné další peníze již nepůjčil. Aby trápení svému učinil konec, odešel jednoho únorového dne do blízkého lesa, kde si krk podřezal… Nikdy bychom si neměli některé méně podstatné věci tolik brát „k srdci“, natož abychom se kvůli tomu zabili.

Jedna příhoda o nenormálních mezilidských vztazích byla zaznamenána koncem května roku 1880. To přednosta železniční stanice Točník u Klatov nařídil místnímu občanu Tumpachovi, aby uhlí, které měl složeno až u samých kolejí, odstranil nejméně na vzdálenost šesti palců (6 krát 2,5 cm = 15 cm, poznámka - stejně se to zdá málo). Tumpachovi tento rozkaz nebyl po vůli a nechtěl se svým nákladem pohnout. Přednosta proto zadal úkol k posunutí uhlí železničnímu zaměstnanci, ale když to Tumpach zjistil vzal svůj dřevák a začal s ním přednostu mlátit po hlavě a po celém těle, až chudáka celého zbitého museli odnést domů na lůžko. Rozum nad tím zůstává stát, možná proto se říká, že z toho člověk „ztumpachovatí“

Ivan Rubáš