Bezděkov

Bezděkov (5 km západně od Klatov) s novogotickým kostelem sv. Václava (1901) a novogotickým zámkem (1855) byl také již v našem seriálu zmíněn (11. díl). Dáváme však další události k dobru.

Velké pozdvižení způsobilo v Bezděkově zřícení klenby sklepa. Stalo se tak dne 15. ledna roku 1870 těsně před polednem, kdy se nově vyzděná klenba nového sklepa v bezděkovském dvoře zřítila na 12 lidí. Kde přesně to bylo, nevíme, mohlo se jednat o rozšiřovaný sklep zámeckého lihovaru nebo pivovaru. Na místě byly okamžitě usmrceny čtyři osoby, tři muži a jedna žena. Ostatní byli z poloviny těžce a z poloviny lehce zraněni. Shodou okolností přijel odpoledne z Prahy baron Korb z Weidenheimu, který okamžitě zahájil a osobně řídil záchranné a odklízecí práce. Zraněným byla poskytnuta místnost na zámku, která byla přeměněna na nemocniční oddělení. Zde se zraněným lidem dostalo několikadenní bezplatné péče. Dva lékaři ošetřili a denně kontrolovali tržná zranění na hlavě a zlomeniny rukou a nohou od padajících cihel. Jeden člověk byl později s komplikovanou zlomeninou nohy odvezen do klatovské nemocnice a zde operován. Postiženým lidem, kteří měli vyživovací povinnosti ke svým rodinám, baron Korb finančně uhradil zmařený čas v délce několika týdnů, kdy dotyční nemohli pracovat. Sklep také navštívili stavební znalci, kteří museli vypracovat soudní posudek. Bylo zjištěno, že na poloviční vině je počasí, kdy odhalený vršek klenby byl spíše zmrzlý nežli ztvrdlý a po změně počasí klenba povolila. Druhá polovina viny byla na bedrech zednického mistra, který tento stav nepoznal a nechal odstranit spodní „šalunk" s podpěrami (výdřevu). Takové práce řadíme mezi rizikové a s náležitým respektem bychom k nim měli přistupovat…

Po světě chodili a chodí různí „hochštapleři" (podvodníci). Jeden takový zavítal do Bezděkova koncem roku 1875 s agitací, že vybírá na rodiny bojovníků padlých za svobodu Hercegoviny. Mluvil a mluvil, až umluvil paní baronku, která mu dala jednu zlatku, pan sládek padesát krejcarů. Ostatní občané poskytli různé drobné dárky. O tomto potulném agitátorovi se dozvěděla policie, která dotyčného vypátrala a zatkla. Ve vězení samozřejmě přiznal, že žádnou sbírku neorganizuje, vlastně jen tu pro sebe. Žádné legitimace u sebe neměl a tvrdil, že byl jakýsi Josef Krištof z Oprechtic. Rada do dneška? V těchto případech nevěřte nikomu.

Ze vsi pocházel jistý obuvnický tovaryš Matěj Chalupa, který v pátek 18. února roku 1881 odešel z domova a řekl, že jde koupit do vedlejší vesnice holuby. Jelikož se do večera nevrátil, bylo vyhlášeno pátrání a druhý den byl nalezený blízko Bezděkova na stromě oběšený. Bylo posláno do Klatov pro zdravotní komisi a čekáno. Odněkud přišel jakýsi tulák, který vyhodnotil situaci tak, že se prohlásil za člena soudní komise, který přišel o něco dříve. Začal naoko prohlížet oběšence, odřízl ho a sundal z větve a přítomné „čumily" vykázal z místa činu. Když zůstal sám, tak ho svlékl a zánovními šaty zmizel. Prostě okradl mrtvého. Když přišel doopravdický doktor, tak neshledal žádné cizí zavinění a sebevrah byl v pondělí pohřben bez církevního obřadu v jednom hřbitovním zákoutí pohřben. A příčina dobrovolného odchodu ze života? Tu nikdo nevěděl, nikdy se už nedozví.

Malinko morbidní zajímavost se tady stala v pátek 26. května roku 1882, kdy manželka hospodáře Antonína Sekyry porodila mrtvá siamská dvojčata ženského pohlaví, která byla pospolu srostlá v oblasti hrudníku a břicha. U porodu byl klatovský lékař Josef Ingeduld. Dnes je lékařství na vyšší úrovni a ve světě se již dvojčata operativně oddělují. I když se docela často stává, že jedno z nich musí zemřít…

Nešťastný a zbytečný úraz se stal v únoru roku 1887. To místní hospodář Jirkovský na dvoře štípal dříví, ale po nějakém čase toho nechal a šel do stavení dělat zase jinou práci. Bylo to normální a v zimě byl špalek se sekerou stále připraven v pohotovosti. Mezitím přišly domů ze školy děti, 9letý hoch a 7letá holčina. Ta okamžitě šla ke špalku a začala sbírat naštípané dříví do náruče a odnášet do světnice k peci. Ihned pomáhat, tak byla vychovávaná. Její starší bratříček však vzal sekyru a snažil se dělat, že štípe dříví. Hrál si se sekerou a zasekával ji do špalku. Byl to chvilkový moment, kdy se holčina z podřepu chtěla s náručí polínek zvednout a pravou rukou si pomohla opřením o špalek. Byla to setina vteřiny, kdy její bratr sekerou máchl ve vzduchu a čas už nešel zastavit… Při dopadu sekyry na špalek byl dívence useknut ukazovák a dva vedlejší prsty byly značně poškozené a musely být později v nemocnici zkráceny. Důsledky neopatrnosti jsou bohužel nezvratné, a proto by měl každý dbát na bezpečnost a dávat pozor. Pokud děti pracují, měly by být pod stálým dohledem a slovně upozorňovány na různá nebezpečenství…

Ivan Rubáš