Loreta

Nedaleko Lomce cca 3 km jižním směrem najdeme osadu Loretu, která patří mezi zajímavá místa v bezprostředním okolí města Klatov. Dominantou je typická stavba lorety zasvěcená Panně Marii. Stavba je datována k roku 1711. Vedle ní stojí barokní myslivna, někdy také uváděná jako lovecký zámeček. Další velmi známou a zajímavou technickou památkou je zdejší důlní štola na vápenec. Důl vznikl v roce 1889 a od války je místem největšího zimoviště netopýrů v západních Čechách. Z tohoto důvodu jsou důl a jeho okolí od r. 1985 prohlášeny za přírodní rezervaci. Nad osadou v lese najdeme ruiny barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1706. Dlouhá léta již bez kopule a dalších prvků.

Nejen v Lomci, ale i na Loretě byla vyhlášená výletní restaurace, kterou si mnozí z nás ještě pamatujeme v plné slávě, kdy se tady konaly oblíbené taneční zábavy. Hlavně vojáci z dolejších klatovských kasáren sem často a pravidelně chodili. A naši předci před sto lety sem chodívali s celými rodinami na celodenní nedělní výlety. Nejen spořádaní občané, ale i různí „vykukové" sem zavítali. Jeden z nich, jistý 32letý dělník Václav Urbánek sem přišel v pondělí 26. srpna roku 1912. Zdejší hostinský Václav Rajšl a jeho rodina ho znali, poněvadž tu často přespával. V ten konkrétní den si poručil štamprdli kořalky, kterou mu nalila mladá a ve kšeftu ještě nezkušená dcera hostinského. Urbánek, dle pozdějšího výslechu, si z ní chtěl udělat „dobrý den", a proto jí zaplatil celou jednou korunou. Musela mu vrátit, a proto odběhla do vedlejší cimry, kde v posteli byla ukryta taška s drobnými. Urbánek ji pozoroval a v hlavě se mu „zrodil" další poťouchlý plán. V jedné vhodné chvilce, když dcera hostinského odběhla mimo jeho dohled, vkradl se do pokoje a odcizil tašku s penězi, ve které bylo zhruba 615 korun. Uschoval ji v houští pod stromek a místo ještě zamaskoval mechem. Nato se vrátil do hostince, dělal jako by nic a dlouze si povídal s ostatními. To bylo staré Rajšlové podivné, a proto, když večer zjistila krádež peněz, řekla to svému muži, který aniž by udělal rozruch, odešel pro četníky. Strážmistr Novák a závodčí Ullmann dorazili v tichosti na Loretu a hned začali s výslechem Urbánka. Ten byl hodně překvapený z takové „rychlosti" odhalení, a i když zpočátku zapíral a různě se vytáčel, přece jenom proti precizně vedenému výslechu neměl šanci. Přiznal se, ale stále tvrdil, že to bylo ze srandy. To mu však nebylo uvěřeno a Urbánek byl odveden ještě té noci do Klatov do zajišťovací vazby. Pochopitelně následoval nějaký trest pro zločin krádeže, ale jestli byl výchovný, o tom pochybuji.

Také se hodně psalo, zejména v odborných kruzích, o zdejším vápenném dole. Jak jsem již výše napsal, byl dán do provozu v roce 1889. Jde o raritu, neboť lomy na vápenec jsou povrchové a důlní těžba je hodně ojedinělá. Dolu se také hovorově říkávalo „Kolowratova štola". V řeči odborníků jde o čočku erlán vápencového stromatitu uloženého v perlových rulách kontaktního pláště klatovské apofýzy středočeského plutonu. Jednoduše řečeno osamocené ložisko vápence v okolní hornině. Ložisko bylo nejdříve dobýváno povrchově a později štolou k hlavní šachtě. Hlavní těžba zde probíhala až do roku 1910. Později, ve druhé světové válce, byly učiněny ještě různé pokusy o obnovu těžby, ale bez valného úspěchu. Uvnitř je zachováno částečné vybavení dolu, těžební zařízení a zbytky dopravní techniky. Podotýkám, že vše je v havarijním stavu a jakékoliv manipulování se vším, co je zde, je životu nebezpečné. Proto je důl veřejnosti nepřístupný. Existuje určitá možnost návštěvy dolu, kdy se v různých obdobích kontrolují stavy netopýrů. I z tohoto důvodu je důl nepřístupný. Domov tady našli netopýři velcí, řasnatí, vodní a ušatí. Co je tady nejkrásnější, je to, že tu najdeme a spatříme mnoho krasových dutin. Mnozí z naší a starší generace si pamatují na klukovské dobrodružné výpravy do podzemí tohoto dolu. Směr štoly v podzemí je západní a její délka je cca 70metrová. Lesní povrch nahoře je souběžně s dolem chráněn jako přírodní památka a samotný důl kvůli ochraně netopýrů dostal ochranu 6. 12. 1984. Celková rozloha činí bezmála 14 hektarů. Horní ústí štoly najdeme v lese v mělké rokli nalevo při cestě ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Otvor je zabezpečený kruhovou mříží. Podzemní systém chodeb, který je dnes zmapovaný, obsahuje tři patra o maximální délce sto metrů (hořejší patro), 600 metrů (prostřední patro) a 400 m (spodní patro). V nejhlubší části najdeme i jezírko v přibližné 15metrové hloubce a také se tady na jednom místě vytváří tzv. „vápenné perly". O dole můžeme také mluvit jako o zajímavé technické památce, i když památková ochrana vyhlášena nebyla, což je škoda…⋌Ivan Rubáš