Dlouhá Ves

Vesnice při hlavní silnici ze Sušice na Kašperské Hory (cca 6 km) při pravém břehu Otavy. První písemná zmínka je z 2. poloviny 13. století. Dělíme ji na Starou a Novou Dlouhou ves. Stará část je kolem barokního kostela sv. Filipa a sv. Jakuba (1711), původně gotického, připomínaného v r. 1368. Nová část vznikla začátkem 19. století jako původní kolonie. Lidové dvojdomky pro dřevařské dělníky nechal postavit majitel panství a většiny šumavských lesů Josef Schwarzenberg. To je právě ta dlouhá západní část při silnici. Kromě mlýnu, pily zde byla také sklárna na zrcadlové sklo. Byl tady také hradlový most a velké dřeviště. Odtud pluly věhlasné vory až do Prahy – Podskalí. První plavba byla r. 1801. Za obcí na Otavě najdeme starobylou technickou památku – 3 km dlouhé sejpové pole. Zlato se tu rýžovalo prokazatelně dva a půl tisíce let. Barokní zámek přestavěný Janem Schumannem ze staré středověké tvrze r. 1732 vyhořel v r. 1944. Po válce nebyl z důvodu konfiskace obnoven a v roce 1949 definitivně stržen. V dalších letech socialistického hospodaření JZD byly odstraněny i další stavby – barokní sýpka a kaple sv. Kříže.

Osud si krutě „zahrál" s bratry Nerudovými. Adolf byl zaměstnaný na zdejším panském mlýně. Byla tady i pila a jednoho dne v roce 1880 se dotyčný Adolf nešťastně „přichomítl" k velké pile na řezání prken. Ozubené kolo ho zasáhlo a stáhlo pod pilu, která ho přeřízla „vejpůl". Byl na místě okamžitě mrtvý. Jeho bratr Václav dělal také ve mlýně, v Březnově u Loun. Tři roky po smrti svého bratra (12. ledna 1883) nahazoval řemen na „šajbu" a při tomto nebezpečném úkonu byl stržen do stroje. Ohromná síla mu utrhla obě nohy nad kotníky. Hrozné. Na následky zranění Václav Neruda pátý den zemřel. Už tenkrát sice bylo nařizováno, že se veškeré opravy nemají dělat, pokud je jakýkoliv stroj v chodu, ale moc se na to nedbalo. Nic se neřešilo (a neřeší), dokud se něco nestalo (nestane)…

V listopadu roku 1887 vznikl ve vnitřních prostorách v Schellově sirkárně oheň, který se nebezpečně rozšiřoval. Ze zdejšího zámku přijela stříkačka, ale obsluha neměla všechno potřebné vybavení, a tak boj s ohnivým živlem prohrávala. Proto byl vyslán rychlý posel do Sušice a za necelou hodinu přijeli členové dobrovolného hasičského sboru v čele se starostou a během dvou hodin požár zlikvidovali. Majitel továrny vyslovil písemné díkůvzdání a také daroval hasičům na jejich výbavu nějakou tu zlatku. Aby ne, když mu zachránili majetek v hodnotě několika tisíc zlatých. Dodnes si vážíme práce hasičů a všech dalších, včetně záchranářů, kteří zachraňují majetkové hodnoty a hlavně lidské životy…

Z této obce pocházel šlechtický rod Chanovských. Dá se pravděpodobně věřit verzi, že předky byli Lhotové z Dlouhé Vsi (již r. 1290 jakýsi Blaislav -Vladislav) a druhou stěžejní větví byli Oselští z Dlouhé Vsi. Vraťme se však k Chanovským. Také se jim říkávalo páni „Dlauhoweský". Jejich historie začíná ve druhé polovině 15. století a nejznámější z tohoto rodu byl Albert Chanovský (1581-1643), který se stal horlivým, možná až fanatickým misionářem. Byl vystudovaným jezuitským knězem a jako katolík brojil proti českým protestantům. Využil vítězství císaře Ferdinanda II. ke svému prospěchu a zabavený český majetek převáděl na účet jezuitského řádu. „Spolupracoval" se španělským dobrodruhem Martinem Huertou, a aby posílil císařův katolický vliv, přivedl do Klatov bratry ze svého řádu a založil ve městě klášter (kolej). Chanovští byli pokrevně spřízněni s dalším známým rodem našeho kraje, s Kocy z Dobrše. Posledním příslušníkem tohoto rodu byl svobodný pán František Xaver Chanovský z Dlouhé Vsi (*1789), který zemřel v květnu roku 1877 ve vysokém věku 88 let. Zanechal po sobě cennou knihovnu o 20 tisících převážně vědeckých svazků, kterou s dalším majetkem převzala Metropolita pražská. Byl pohřbený do rodinné hrobky v Kraselově (7 km jižně od Katovic) v kostele sv. Vavřince. Byl to zajímavý člověk. V květnu roku 1809 ve slavné rakousko-francouzské bitvě u Aspernu mu dělová koule utrhla půl ruky a zbylý pahýl mu musel být amputován. Oddal se vědám, byl profesorem na vojenské císařské akademii v Novém Městě u Vídně a ředitelem technického ústavu v Praze. Neměl žádné potomky, a proto často financoval různé vědecké a technické věci. Jak sám povídal, žil pro vědu a vlast. Jakoby chtěl napravit reputaci svého rodu a chyby Alberta. Osudový kruh se uzavíral a on chtěl završit historickou cestu jeho rodu se ctí.

Necelé 2 km směrem ke Sušici leží osada Divišov. S vyhlášenou restaurací „Šumavskou chalupou". V této vesničce žil jistý Antonín Kuda a ten měl nepředstavitelnou smůlu. V roce 1873 mu vyhořel domek a proto, když si s velkým úsilím postavil nový, tak si ho pojistil. Protože se devět let nic nestalo, tak pojistku zrušil. Snad to „ani čert nechtěl", ale 3. dubna 1883 o půl jedenácté v noci začalo ve stodole hořet a chudák Kuda přišel o „střechu nad hlavou", a s ním i celá rodina.

Ivan Rubáš