Pečetín

Vesnička 11 km  východně od Klatov na úpatí Zbyslavského kopce (624 m n. m.).

Před první světovou válkou ve vsi žili manželé Jan a Marie Bohůnkovi, kteří v roce 1906 předali svoje zadlužené hospodářství synovi Josefovi a jeho manželce Kateřině. Jak v té době bylo zvykem, vymínili si „vejměnek" (výměnek – bezplatné užívání části chalupy a každodenní přísun jídla). V tomto konkrétním případě  však šlo o poměrně značné nároky, které staří rodiče pravidelně vyžadovali. Mladý Bohůnek měl s manželkou co dělat, aby uživili svoji početnou rodinu, a tak na rodiče zbyly občas jen nějaké „zbytky" jídla. Otec si na syna poměrně často stěžoval, že nedodržoval dohodnuté. Syn se zase hájil tím, že doba je špatná, práce málo a ještě k tomu musí splácet otcův dluh na hospodářství. Nebylo měsíce, aby soudní sluha nepřišel řešit oboustranné stížnosti. Jednou takhle (11. 4.) dopoledne přišla mladá Bohůnková s něčím ke tchánovi, který hned na ni vyjel. Asi ten den byly skvrny na slunci, protože bojovnou náladu měli oba. Snacha popadla stoličku a chtěla zjistit tvrdost tchánovy hlavy. Ten stačil uhnout, ale snacha pokračovala v ataku a začala s kousáním. Také použila svůj dřevák. Když pranice pokračovala i venku na dvoře a zaslechl jí Bohůnek, okamžitě jako vzorný manžel přispěchal manželce na pomoc. Otcovi rozbil kamenem hlavu a nakonec ještě okno a dveře jeho světnice. Starý Bohůnek na nic nečekal, nechal se dopravit do Klatov, kde si nechal napsat od doktora Christena dobrozdání o svých zraněních a u soudu zažaloval svého syna. Soud byl 19. června a soudce potrestal Josefa Bohůnka ke třem týdnům vězení. Co naplat, za chvilku byl doma a rozepře pokračovaly dál… Někdy je soužití „starých a mladých" pod jednou střechou doopravdy těžké. Vyhrocené spory mladí řeší domovem důchodců, staří zase naopak, vyděděním. Ani jedno, ani druhé není optimální. Nejlepší je, když každý z nich má vlastní domov se vším všudy a navzájem se navštěvují…

Kroměždice

Obec 10 km východně od Klatov směrem na Plánici. Od 17. 5. 2008 je zde opět k vidění staronový pomník z r. 1937 věnovaný A. Švehlovi a vzorně udržovaná kaplička.

Nešťastná smrtelná nehoda se stala ve středu 6. července roku 1881, kdy místní hospodář 50letý Jan Bohůnek skládal seno do stodoly. Stál přitom na voze, při nějakém pohybu asi ztratil rovnováhu a spadl na mlat tak „blbě", že zůstal na místě mrtev. Srazil si vaz. Byl již vdovcem a měl čtyři děti. Práce v zemědělství byla a je vždy nebezpečná.

Místním cestářem v Kroměždicích byl jistý Václav Bohůnek, který se dostal do rozepře s místním zedníkem Emanuelem Štěpánkem. O co šlo? Štěpánek se 12. listopadu roku 1912 někam chystal jet na kole, asi do práce, a na cestě vynadal Bohůnkovi za to, že cesta byla posypaná jen štěrkem. „Jak to, že ten štěrk nezasypáváš pískem, kdo po tom má jezdit…" Tak a nějak podobně vyčinil cestáři a přikazoval mu, co by měl udělat. Bohůnek se nedal a odvětil v tom smyslu, aby si cestu pískem posypal sám. Když oběma došla slova, nastoupily argumenty – facky. Štěpánek hodil Bohůnka do „šparpy" (příkopu u silnice) a ještě mu vyhrožoval, že kdyby to bylo někde jinde, tak by mu prý pořádně „naklepal"… Bohůnek si stěžoval u starosty na stálé bolesti a incident se dostal k soudu. Tam vyšly najevo jisté okolnosti, takže Štěpánek byl vinen jen za přestupek a odsouzen na osm dní vezení. Lidé, bydlící celý život vedle sebe v jedné vesnici, by se měli k sobě chovat přátelštěji. Lidé, kteří „vytvářejí" nepřátelské ovzduší, tak by se měli z daného místa vystěhovat. Víte přece, jak se vám zkazí den, když potkáte toho „svýho určitýho debila"..

Ivan Rubáš