Čínov a Čínovec

Vesnička 1 km východně od Klatov, pod které taky spadá. Nedaleko jihozápadním směrem, je Zaječí vršek (479 m n. m.). Do 30. října roku 1922 se osada jmenovala Vídrkum. Návrh podal J. Šilhavý a další místní hospodáři. V obci najdeme umělecké kovářství Míly Trefance a Jaroslava Klesy.

Strašnou smrtí sešel z tohoto světa, aniž by si něco užil krásného, půlroční chlapeček Vácslava Seidla. Bez dozoru vyběhl ven z chalupy a namířil si to rovnou ke hnojnici. Tam bohužel zapadl, nemohl se hnout, nohy mu uklouzly, ztratil rovnováhu a v tom hnoji se udusil… Stalo se to v úterý 19. srpna roku 1879. Každého nevinného dětského života je škoda a stále se ptáme, kde bylo to štěstí?

Z jiného soudku je zpráva, která upozorňovala na nepochopitelnou práci poštovního úřadu v nové republice. Šlo o prosinec roku 1918 a leden roku následujícího. V rámci „úsporného opatření“ se rozvoz zásilek zmotorizoval, ale jízdy mimo město se zredukovaly jen na dva dny v týdnu. Takže sobotní noviny Šumavan „došly“ do Čínova (a do dalších desítek okolních vesnic) až v úterý… Přitom v době předválečné (před 1. sv. válkou), za císařství docházel listonoš pěšky do Čínova s poštou dvakrát denně. Je ovšem pravda, že poválečný stav, zejména rok 1919, byl hospodářsky kritický, a tak se šetřilo všude. Během tří let se situace zlepšila a pošta začala jezdit všude každý den a vesnických poboček přibývalo. Dnešní vedení státní České pošty také z „úsporných důvodů“ (přitom vykazují zisk) zrušily či chtějí zrušit v republice některé vesnické pobočky… Ještě štěstí, že si každý občan, pokud nechce čekat, může pro své noviny sám dojít nebo dojet…

Nedaleko, zhruba 2 km východně leží Čínovecký mlýn. Nad mlýnem najdeme kapličku Panny Marie Na Stráni, kterou v roce 1897 postavil v novogotickém stylu klatovský stavitel Jiří Peterlák. V původní malé kapličce přišla socha Panny Marie k úhonu. V neděli 9. září roku 1877 se od zapálených svíček vzňalo roucho a vznikl oheň, který sochu hodně popálil. Ještě větší škodu socha utrpěla v 50. a 60. letech minulého století, kdy si socialističtí vojenští důstojníci z obytecké odloučené roty udělali z Panny Marie terč… V roce 2006 inicioval s OÚ Bolešiny a finančně realizoval obnovu kaple patriot Miloslav Trefanec. Každý rok, třetí květnovou neděli se tady konají přátelská setkání poutníků a přátel. Poslechnou si krásné písničky pěveckého sboru „Lada“, vyslechnou si proslov starosty Bolešin Josefa Sommera, vykoná se bohoslužba a potom se všichni společně druží při tónech dechové kapely výše zmíněného souboru.

Občerstvení mají na starosti dobrovolní hasiči ze Slavošovic a domácí občerstvení vždy připravují manželé Trefancovi. Obec Bolešiny na této akci dokazuje,že zorganizovat perfektní akci pro lidi v menší finanční režii lze. Když se chce, tak to jde. Patří jim všem velké díky.

V pondělí 28. ledna roku 1924 zemřel majitel čínoveckého „mlejna“ Václav Hora ve stáří 64 let. Byl to velmi dobrý člověk, vlastenec, pracovitý, spravedlivý, dobrotivý a byl pochovaný na hřbitově v Kydlinech. Pocházel ze Žinkov, kde tento rod ještě žije, na zkušené byl i v Americe u příbuzných na farmě, kde nabyl velkých zkušeností. Do povědomí Klatováků se nesmazatelně zapsal v roce 1917, kdy na Štědrý den poslal do Klatov bezplatně, darem, tisíc kilo mouky, pro místní chudé… A přitom mu válka „sebrala“ jednoho ze čtyř synů… Dobový článek na rozloučenou přímo psal: „Smutně klepal mlýn pod kapličkou, smutně šuměly ty olše staré v údolí tak romantickém, když doklepalo naposledy šlechetné srdce pana otce mlynáře z Čínovce…“ Ne na každého člověka se v dobrém vzpomíná… Na některé spoluobčany myslíme ve zlém ještě když jsou naživu…

Á propos, to není příklad jedné z Horových dcer Julie (28. 1. 1906 – 5. 2. 1978), která se stala sochařkou a keramičkou. Přestože ji klatovský keramik Gustav Fifka nikdy neznal a nepotkal, přesto ji udělal a věnoval pamětní desku, která se na jejím rodném mlýně odhalovala 16. května 2010. I zde se sluší zvolat hlasité, díky…

Ivan Rubáš