Habartice

Obec v Plánickém hřebeni cca 9 km východně od Klatov obklopena třemi vrchy – Kostřábem (690 m n. m.), Barákem s televizním vysílačem (706 m n. m.) a Jelením vrchem s chráněnou rezervací. Dominantou obce, která se prvně písemně připomínala r. 1379, je gotický kostel sv. Petra a Pavla ze 14. století. Nedaleko najdeme původní renesanční tvrz ze 16. století.  Od r. 2000 se tu pořádá velmi oblíbený pochod pohádkovým lesem do Zdebořic.

             
Z Habartic pocházel jistý vozka Josef Holý, který jel 10. listopadu roku 1879 brzo ráno s cukrovou řepou do cukrovaru v Lužanech. Když byl pod vrchem u poříčského lesa, chtěl odstranit „zavírku“ na kole a nasednout na vůz. Nešťastnou náhodou se stalo, již nikdo neví jak přesně, že byl chudák stržen pod povoz a v půli těla přejet. Těžký náklad vykonal své. Holý měl rozlámané ruce, nohy i hrudník a během chvíle zemřel na vnitřní krvácení. Voli, nic netušící, pokračovali v cestě a zastavili se až u váhy v Borovech. Zde ostatní zjistili, že jim chybí kolega a proto se ho vydali hledat. Našli už jen zohavené tělo. Holý byl 27 let stár, byl tři roky ženatý a měl tříletou dceru. Za velké účasti lidí byl pohřbený na švihovském hřbitově.

Z Habartic také pocházela Anna Dráždilová, která se dostala do Vídně. Skončila v opatrovacím domě města Vídně. Jestli zemřela nebo odešla odtud jinam nevíme, ale co víme je, že začátkem ledna roku 1880 přišel do Habartic úřední dopis, ve kterém stálo, že obec Habartická musí dle domovského práva zaplatit výživné za Dráždilovou v částce 411 zlatých a 93 krejcarů poštovného. A to se splatností do konce ledna toho roku. Pisatel novinové zprávy upozorňoval na chudý stav obce, kde jen brambory a oves se pěstovaly na kamenných políčkách a jediným majetkem místních byl kousek špatného lesa. Jak chtěli zaplatit dluh? Něco si půjčili, nějaké dříví prodali. Také okresní výbor znalý místních poměrů uvolnil se svých rezerv částku padesáti zlatých a věnoval ji Habarticím. Tak to vidíte, jaké měla tenkrát každá obec povinnosti starat se o své nuzné a bezmajetné občany. Také dneska v tom pokračujeme. Ten, kdo nedělá a úředně nic nemá, má zajištěná práva ze zákona. Stát mu zaplatí zdravotní, důchodové a sociální pojištění, vyplatí mu několika tisícové sociální dávky a město ještě k tomu zaplatí ubytovnu. A to je jen ta základní podpora „sociálně slabým“. Pracující člověk, který bydlí v drahém městském bytě a jezdí denně do Plzně do práce, je na tom v konečném důsledku hůře… Je něco shnilého ve státě dánském…

Do novin se dostávaly i trochu jiné zprávy nežli mordy a podobně. V Habarticích žil jistý František Strnad, který 3. listopadu roku 1923 našel v místních lesích obrovský hřib. Vážil dvě a půl kila a jeho klobouk měl obvod 90 cm. Všichni se ho ptali, kde že našel takový „kousek“, ale on jenom odpovídal: „V lese, v lese.“

Nepěkný příklad rodinných vztahů se udál i v této obci. Domkář, 24. letý Eduard Holý, žil se svým otcem Josefem, obchodníkem s dobytkem, již nějaký čas v neshodě. Často se hádali a všemocně si všechno vyčítali. Spory vyvrcholily 27. října roku 1929, kdy během hádky syn Eduard uchopil svého otce Josefa a odnesl ho do komory, která byla opatřena silnými dveřmi a zamřížovaným okénkem. Zde nebohého a vystrašeného otce svázal na rukou a nohou a nechal ho zde ležet více než šest hodin. Při svazování ho „preventivně“ mlátil, kopal, takže mu ještě způsobil mnohé bolestivé podlitiny. Jelikož mu vyhrožoval i zabitím, tak po „propuštění“ celou věc udal (nahlásil) četníkům. Soud probíhal v pondělí 20. ledna 1930 před trestním senátem krajského soudu v Klatovech. Proti obžalovanému Eduardu Holému byla ještě žaloba rozšířena o další napadení, kterého se dopustil o tři dny později (30. 10.), když před hospodou Josefa Černého v Hoštičkách fyzicky napadl dělníka Josefa Strnada z Vlčkovic. Bezdůvodně ho srazil k zemi a několika údery pěstí do hlavy mu způsobil několik krvavých modřin. Obžalovaný Holý mladší tento čin u soudu popřel. Co se týče napadení a týrání svého otce, tak k tomuto se vyjádřil v tom smyslu, že otec byl opilý, ztropil výtržnost, zle nadával své ženě, takže byl nucen sáhnout ke svému donucovacímu prostředku a docílit klidu v rodině. Četnickým šetřením bylo zjištěno, že tyto výmluvy se nezakládají na pravdě, neboť zjištěná pověst Holého mezi spoluobčany byla násilnická. Otec i matka obžalovaného využili dobrodiní zákona a vzdali se svědectví.  Tím pádem byl trest jen za přestupek udělen v trvání jednoho týdne vězení.

Ivan Rubáš