Kromě stručného představení nahlížíme i do sto a více let starých novin, abychom zjistili, co se o obcích psalo.

Kozí

Menší vesnička, 10 km jižně od Klatov na cestě západním směrem z Běšin do Strážova. Kdysi tady bývala menší tvrz, ale dnes po ní není ani zmínka. V zatáčce upravená kaplička a vedle pomník obětem 1. sv. války. V lidové mluvě se taky dříve nazývala „Kuzí“. Obec patří pod Běšiny.

Výjimečným rokem, který narušil poklidný život ve vsi, byl určitě rok 1913. Jako kdyby lidé tušili blížící válku, a tak moc morálních zábran neměli. A co že se v Kozí stalo? Tak namátkou. Na podzim roku 1911 se oženil místní rolník František Janda s mladou, 17letou Marií Kalinovou z Rozpáralky. První rok soužití byl vcelku šťastný, ale potom začaly neshody, spory a také naschvály mezi mladou „paní domu“ a ovdovělou sestrou Jandy, Marii Kutilovou, což v příbuzenském vztahu byla švagrová. To víte, jedna chtěla dělat na statku tak, jak to viděla u rodičů a druhá, přivdaná, to chtěla řídit zase podle sebe. Prostředí začalo být rizikové po příchodu Jandova bratra Kašpara, který se vrátil z nějakého důvodu domů na rodný statek a pracoval jako čeledín. Ovzduší houstlo a hádky byly častější a ostřejší. Došlo i na vyhrožování uškrcením. No prostě bylo jen otázkou času, kdy to rupne.

Proto František Janda dal svému bratrovi výpověď a v neděli 16. února 1913, dle pozdější výpovědi u soudu, mu Jandová „spakovala“ prádlo na chodbu. To Kašpara Jandu tak rozčílilo, že zdemoloval almaru, rozbil v kuchyni hrnce a dělal v celé usedlosti „paseku“. To bylo odpoledne. Co se dělo večer, či v noci, to se již nikdo nedoví. Výsledkem byla tragédie. O půlnoci pobodaná Marie Jandová utekla ke starostovi a jejího muže Františka našli oběšeného venku na zahradě. Kašpara sice četníci zatkli, ale soud mu nic neprokázal a byl propuštěn na svobodu. Nikdo ze tří zúčastněných nechtěl konkrétně mluvit a ten, kdo si to všechno moc bral k srdci, ten se šel radši oběsit… Někdy je holt lepší rodinná tajemství nechat spát i před soudem, jak se říká, až za hrob, jinak bychom se možná „věšeli“ ve větším počtu…

Nejenom u Jandů byli lidé na sebe jak psi, ale také v místní putyce se sousedé rvali, když jim alkohol zatemnil mozek a oni si navzájem do očí něco „vyčetli“. V hospodě „U Koláře“ popíjeli 10. srpna dělníci Josef Metal a Alfréd Valeš. Při hádce a rvačce udeřil Metal pivní sklenicí Valeše do hlavy tak hodně, že dotyčný ztratil vědomí a poroučel se k zemi. Měl z toho otřes mozku a Metal „oplétačky“ se zákonem. Když vystřízlivěl, prý ho také bolela hlava. Ale ne z rány, z kořalky… Nic nového pod sluncem i dnes se v restauracích s „létajícím“ půllitrem občas setkáme.

Ivan Rubáš