Svrčovec – 1. díl

Obec přibližně 5 km severně od Klatov na levém břehu Úhlavy pod východním svahem vršku Pleš (522 m n. m.). První písemná zmínka je z roku 1344 o Půtovi ze Svrčovce, který sídlil na Komošínském hrádku. V poddanské obci, která byla zdrojem potravin svých pánů, byl hospodářský statek a mlýn. V době renesanční (1510 Jan Jeníšek z Újezda) se historie zmiňuje o nové vodní tvrzi. V 17. stol. statek kupuje klatovská jezuitská kolej a tvrz „vylepšuje“ na „zámeček“. Po zrušení řádu ves kupují Černínové a zřizují v zámečku pivovar (1805). Od konce 19. stol. je objekt rozdělen na bytové parcely. Samotná dnešní vesnice je „vejš“ a dál od vody. Na návsi najdeme kapličku sv. Anny z r. 1875. Zajímavé jsou mosty. První, hlavní, je z r. 1869 a druhý z r. 1872. Pochopitelně byly v 50.-60. letech minulého století celkově rekonstruovány. Před obcí je po pravé straně velký kamenolom, který již „sežral“ velký kus „klatovského Boru“.

V roce 1896 se v klatovských novinách psalo o nezbedném synáčkovi, ševci Josefu Rathovi, který trýznil svoje staré rodiče. Synátor bydlel s rodiči doma pohromadě, a to nedělalo dobrotu. Jeho tatík začátkem dubna zemřel a on mu do poslední chvíle život ztrpčoval. A to i přesto, že mu dával peníze na materiál. Ono totiž, když měl mladý Rath větší objednávku a potřeboval víc kůží, tak na to neměl peníze. Asi nějak divně hospodařil. Takže opět před časem potřeboval „pětku na matryál“ (pět zlatých bylo deset korun). Dostal peníze od otce a šel ráno (13. března) do Klatov pro kůže. Bylo odpoledne, byl večer, byla noc a stále se nevracel. Přišel domů až druhý den k polednímu a přinesl si pořádnou „opici“. Zbytek peněz prostě prolil hrdlem. To vyvolalo domácí hádku a mladý Rath začal vyhrožovat rodičům, že je rozpáře a chalupu nad hlavou, že jim podpálí. Jelikož se o něm vědělo, že od hrubých slov k surovým činům neměl daleko, tak starý otec měl vážnou obavu o majetek a zdraví, a proto upozornil na synovy výhružky sousedy, kterým chalupa patřila.

To „mladýho“ tak rozčílilo, že v noci začal svého otce v posteli škrtit a s matkou, která mu přišla na pomoc, surově mrštil o zem. Přitom hrozně nadával a všechno demoloval. Byl zatčen a četníky dopraven do Klatov. Po výslechu byl propuštěn, ale k soudu do Plzně nepřišel. Obsílku ignoroval, a tak si pro něho přišli. Za zločin těžkého ublížení na těle a zločin veřejného násilí spáchaný nebezpečnými výhružkami byl 25. listopadu seznámen s již vyřčeným rozsudkem, který zněl na 13 měsíců těžkého žaláře. Rath byl z toho hodně překvapený a možná, že ho čas strávený v base napravil a vše špatné si uvědomil… To je vždycky naděje všech citově chápajících lidí, kteří si myslí, že je „každej napravitelnej…“.

Ve Svrčovci bydlel začátkem minulého století jistý Alois Čížek, který měl ve vesnici hospodu. Měl také v roce 1905 třináctiletou dceru, která chodila pěšky do Klatov do školy. Jednou takhle 11. března již po čtvrté hodině odpolední šla domů a všimla si, že nějaký „vejrostek“ ji sleduje. Několikrát ji předešel a drze si ji „vočumoval“. Pod lesem u lomu v zatáčce, kde nebylo moc vidět, ji zatáhl do lesa a chtěl ji pravděpodobně pohlavně zneužít. Jelikož křičela o pomoc, tak ji strhl z hlavy šátek a snažil se jim jí zacpat pusu. Přesto bohudíky uslyšel volání o pomoc další pocestný, který zakročil a dívce pomohl dostat se domů. Věc byla Čížkem udána a bylo vyhlášeno pátrání po tomto darebákovi. Dle popisu byl vypátrán 21letý Josef Rubáš, bez trvalého zaměstnání a při následné konfrontaci (oboustranné srovnávání) byl dívčinou poznán, usvědčen, zatčen a poslán „šupito presto“ k soudu… Jo, kdyby všichni pachatelé trestných činů byli vždycky rychle chyceni a odsouzeni, možná, že by bylo hodně těch, kteří by to podruhé už neudělali…

V září roku 1913 jel automobilem svrčoveckou obcí majitel kanického panství rytíř Pergler s dvěma dámami ze Škodových závodů (Perglerové byli příbuzensky spřízněni s rodinou Emila Škody), když tu pojednou znenadání auto zasáhla rána do skla až se celé vysypalo z rámu. Posádka byla v šoku, neboť hozený kámen byl poměrně velký jako pěst dospělého člověka, tudíž mohl někoho vážně zranit. Pergler dal auto rychle zastavit a pátral po zlomyslníku. Pachatel sice ve tmě zmizel, přesto se četníkům poptáváním podařilo zjistit, že aktérem byl 18letý místní Josef Kačerovský. Proč to udělal, sám nedovedl říci… Asi se mu ten automobil nelíbil…

Na podzim vesnický lid pracoval hodně na poli. Byly brambory, ozimy a připravovala se půda na jaro, takže kdo byl volný, dělal mimo hospodářství. Toho využívali různí tuláci a v málo hlídaných staveních kradli. Také ve Svrčovci do chalupy číslo popisné 12 rolníka Poslíka se přišel jeden takový „podívat“. Stalo se to 3. října roku 1929. Přišel zadem přes zahradu a otevřel si domovní dveře buď klíčem, který visel za dveřmi a byl otevřeným světlíkem k dosažení, nebo paklíčem, což nedalo mnoho práce, neboť zámky byly tehdy primitivně jednoduché. Odnesl si stříbrné hodinky se řetízkem a „půjčil si“ 609 korun, což bylo na tehdejší dobu dost peněz. Lidé z okolí si prý všimli jakéhosi 40letého neznámého muže prostřední postavy, širokých ramen a s malým knírkem a dolanské četnictvo po něm vyhlásilo pátrání. S jakým výsledkem nevíme. V takových případech je dopadení pachatele víceméně o štěstí. Když zloděje nechytíte hned na místě, má náskok a výhodu. Proto je lepší všemu takovému předcházet a hodnotné věci více a lépe zabezpečit…

Ivan Rubáš

Příště: Svrčovec – 2. díl