Mlýnské Struhadlo

Obec na levém břehu říčky Bradlavy (řeky Úslavy) pod západním svahem vršíku Na buči (585 m n. m.) cca 5 km severně od Plánice. První písemná zmínka je z roku 1437. Na návsi najdeme kapličku, křížek, sochu sv. Jana Nepomuckého a pomník padlých ve světových válkách.

Je to již dávno,co tady bydlel a žil jistý Václav Kovář. Byl již pokročilého věku a kdo ho viděl poprvé, tak by mu dal i nějakou almužnu. Přesto tento člověk uměl celý život, ba i ve stáří, jednu věc velmi dobře. Ptáte se, co to bylo? Uměl střílet. Na co zamířil, to také trefil. Pochopitelně, že tuto svoji dovednost prováděl hlavně v lese, proto byl po kraji znám jako starý a protřelý pytlák. Málokdy byl chycen, protože nechodil často, jen když ho jeho náruživost „dostala“. Jak sám říkával: „Vlastního revíru nemám, takže musím občas zajít vedle k pánovi.“ Jednou, 27. listopadu roku 1881, tahle vyšel o čtvrté hodině ranní, s puškou na rameni, na procházku do přírody.

Dlouho chodil a nic se mu nepřipletlo do rány, žádný ušák či srnka. Pojednou sám přišel do „rány“ lesnímu adjunktu (pomocníku) hraběte Wallise Josefu Vorreithovi z Lovčic a praktikantům Janovi Kreslovi a Jaroslavu Scheidlerovi, kteří tam byli na čekané. Chtěl se sice „vypařit“ (utéct), ale jelikož byl pomalejší, tak si nechal svého pronásledovatele přiblížit na deset metrů, zastavil se, otočil se a do milého Vorreitha vystřelil celý náboj broků. Využil momentu překvapení a utekl. Chudák postřelený však neztratil ducha a za prchajícím pytlákem vystřílel několik kulek ze svého revolveru. Jedna našla cíl a dle následné prohlídky u známých pytláků v okolí a dle střelného zranění byl Kovář ještě ten den dopaden. Byl zatčen a později odsouzen k trestu za ublížení na těle. Horší to měl Vorreith, tomu vytáhly z pravého boku čtyřicet broků a jeho stav byl povážlivý. Dostal se sice z toho, ale bylo to hodně bolestivé. A také měl na tuto příhodu památku „celej“ život. Jo, holt, každá práce nese v sobě nějaké riziko…

Hrozná manželská tragédie se stala ve vesnici 14. dubna roku 1936. Dlouhá léta žili v pokoji a míru ve své chalupě manželé 60letá Marie a 64letý Václav Vostrých. Oba už překročili šedesátku a zdálo se, že i zbytek svého života stráví v klidné spokojenosti. Jenže ouha. Posledních několik měsíců mezi nimi docházelo k různým rozepřím a hádkám, které neušly pozornosti sousedů. Vše vyvrcholilo zmíněného dubnového dne, když zase po jedné hádavé scéně Václav Vostrý vyběhl za svojí ženou na půdu jejich domku, kde ji dohnal a sekyrou ubil. Potom na několika místech zapálil chalupu a když se oheň rozmohl do takového rozměru, že nebyl k uhašení, vzal si provaz a na půdním trámu se oběsil. Mrtvoly obou manželů byly nalezeny v sutinách domku zuhelnatělé. Četníci z Němčic a z Klatov a soudní komise z Plánice po zajištění stop a rutinným vyšetřování mohli sepsat smutný protokol. Jakýkoliv rodinný spor se nesmí řešit takto, od toho jsou rozvodová řízení…

Jako v každé vesnici byl i ve Struhadle hostinec. Před válkou i ve válce (2. světové) tam byl nějaký Sekyra. Měl také hospodářství a pole, takže když přišla sena, „mušel“ i on přes den pracovat mimo hospodu. Jednou začátkem června roku 1940 zamkl a odešel za chasou na pole. Když se odpoledne vrátil, zjistil, že mu někdo odcizil ze zásuvky stolu asi tisíc korun. Sekyra se dozvěděl, že se v obci potloukal vagabund Vojtěch Kříž z Bližanov a nedalo mu mnoho práce tohoto „šmejda“ v sousední vesnici najít u sklenice piva. Dělal tam kavalíra, platil za celou hospodu a utratil z ukradené sumy již sto korun. Což bylo dost. Byl zatčen a dodán do soudní vazby v Plánici. Ještě předtím dostal od Sekyry do „huby“. Co naplat, válku většinou přežili zloději a podvodníci pěkně v kriminálech. Charakterní a morální lidé skončili v koncentrácích. A ta lůza se po válce svým „pánům“ ještě mstila…

Ivan Rubáš

Příště: Kašovice u Sušice