Žihobce – 1. část

Malebná, avšak trochu zapomenutá víska na „konci“ okresu, po silnici 12 km východně od Sušice. Ze všech stran je obklopena typickými pošumavskými vršky, z nichž nejvyšší je Pálená hora (697 m n. m.). Kdysi dávno se také nazývala Sivohibice. Připomínala se již v 11. století (1045) jako majetek břevnovského kláštera. Byl to tak zvaný nezamyslický újezd. Celá středověká historie končila rokem 1457, kdy tvrz a celá vesnice byly zničeny a vypáleny synem Jiřího z Poděbrad, Jindřichem, neboť místní Jan ze Žihobců byl králův nepřítel. Nová moderní renesanční tvrz již byla dílem známějších Koců z Dobrše. Obec se právem pyšní dvěma památkovými objekty. Původní renesanční tvrz byla po r. 1688 zakomponována do nového dvoupatrového zámku Ferdinanda z Isellinu. Od r. 1710 bylo panství v majetku knížecího rodu Lamberků. Pod zámkem stojí pseudogotický kostel Proměnění Páně z let 1872-76 s vysokou štíhlou třípatrovou věží. Nedávno bylo opraveno přístupové dvojramenné schodiště. V zámeckém parku je bývalý skleník, který byl ve 30. letech 20. stol. přeměněn na divadlo. Žihobce jsou možná jedinou vesnicí u nás, která má vlastní divadelní budovu.

I tady se stávaly tragédie o kterých se psalo v „dalekých“ Klatovech. Za všechny uvedu zprávu z 13. 12. 1879, kdy Šumavan psal: „Dne 3. prosince dal si domkář Karel Vrhel v Žihobci rozpéci chléb na kamna a odešel k studni pro vodu. Vtom čtyřletý synáček jeho chtěje vzíti si chléb ten přiblížil se tak blízko ke dvířkám, že košilka na něm chytla. Ač na pokřik jeho přiběhli sousedé a oheň umačkali, přece hošík po několika hodinách zemřel.“ Hrozné, a přitom se to stále říká a ví, že malé děti mají být stále pod dozorem…, ale uhlídejte je…

Jako v celém šumavském pohraničí, tak i v Žihobcích byl výčep kořalky jen v rukách židovských obchodníků. Z nějakého důvodu, nám již neznámého, musel svůj obchod zavřít. Jak psal Šumavan 20. 4. 1889, místním žihobským občanům se po kořalce tak „stejskalo“, že přiměli nový výbor, aby dal povolení ke zřízení nové nálevny. Jak už se samo sebou rozumí, byla kořalna zadána opět židu. Ten věděl kde se lidé nejvíc shromaždují, tak otevřel výčep kořalky přímo naproti kostelu. Prostě „proti gustu, žádný dišputát“ (žádná diskuze).

Dva kilometry severně od Žihobců leží Bílenice. I tam měli kdysi jisté pozdvižení. Dne 7. dubna 1908 o jedenácté hodině dopolední měli všichni obyvatelé, mladí i staří, oči navrch hlavy. Dá se říci, že to co spatřili na obloze, většina z nich v životě neviděla. Na obloze plul velký vzdušný balón, který po nějakém čase začal klesat. A také bylo slyšet volání a vidět mávání o pomoc. Kousek za obcí přiběhnuvší lidé stáhli lanem, které bylo vyhozeno z koše balónu, vzduchoplavce k zemi. Vystoupili dva rakouští důstojníci, arcivévoda Bedřich a jistý setník od dělostřelectva. Dle jejich výpovědi, vypluli v osm hodin ráno z Vídně a chtěli do Klatov. Z důvodu prasklé plynové roury byli nuceni takto nouzově přistát. Když vezmeme v úvahu vzdušnou délku, přibližně 230 km a tři hodiny letu, není to špatné. Jediný zádrhel je ten, že jste odkázáni na vítr a jeho správné proudění. V dnešní době ještě přibyla vysoká pořizovací cena. Ale jako koníček je vzduchoplavba báječná.

Ivan Rubáš