Hory Matky Boží

Někdejší královské horní město dnes patřící pod obec Velhartice (od r. 1980) se nachází zhruba 7 km severozápadně od Sušice na náhorní šumavské plošině na pravém břehu Ostružné. V roce 1520 tam byly otevřeny doly na stříbro a zlato. Byly velmi vydatné a tak český král Ludvík Jagelonský povýšil o dva roky poté (1522) osadu Montes Mariani na privilegiované (výsadní) město. Ještě však v 16. století byly vrchní bohaté žíly vytěženy a spodní části dolů zaplavovala voda. Nastal útlum těžby a město nebylo ani nikdy pořádně dostavěno. V dalších staletí byly činěny určité bezúspěšné pokusy o obnovu. Po odchodu horníků se ostatní, kteří zůstali, přeorientovali na řemesla. Slavní byli tamní ševci. Výroba tam zanikla r. 1996. Na začátku 20. století tam bylo ještě 660 obyvatel, dnes pouhých 120. Na náměstí je barokní kostel Jména Panny Marie z r. 1637. Severně je kaple Proměnění Páně (1842), ke které vede 14 kapliček křížové cesty. Jižně na Křížovce je viditelný pozůstatek důlní těžby. V bývalé škole je od r. 1995 díky Antonínu Koppovi malé, ale zajímavé a útulné muzeum.

A co zajímavého se tam stalo, že drby o tom byly až v Klatovech? Například 12. září roku 1868 na honu postřelil podučitel Ondřej Maxa svého souseda tak nešťastně, že měl dotyčný sedm broků v noze a šest v botě. Ještě, že nestřílel „vejš“. Dodnes není v sezoně honů rok, aby se něco nestalo…
Velká tragédie se stala 20. června 1920. Celá obec o ničem jiném nemluvila několik dní a mnoho lidí z toho bylo doslova zděšeno. Co bylo příčinou? Žárlivost. Láska mezi 25letým mladíkem Janem Bohuslavem a 17letou dcerou hostinského, Františkou Beránkovou, byla nahrazena mladíkovou žárlivostí, která mu zatemnila mozek. Nechtěl, aby se jeho milá bavila s ostatními mládenci a nelibě nesl, že se nechtěla Františka ve svém věku k němu trvale „uvázat“. To ani nejde. A jak to řešil? Počkal si na ni zmíněného dne v deset hodin večer na cestě z Drouhavče a tam ji na místě zastřelil. Potom se vydal domů, zapálil celý svůj domek, v něm se zastřelil a uhořel. Co k tomu dodat? Nic. Tyto věci mají psychopati předem důkladně připraveny.

Jiná událost, která se řešila až v Klatovech, byla taková zlomyslná klukovina tří místních výrostků. Byli to: Rudolf Duda, narozen r. 1913, Tomáš Beránek, nar. 1914 a Eduard Bornard, nar. 1915. Jelikož se tato událost stala 26. března 1928 byli kluci ještě školou povinni. A co vlastně udělali? Házeli kamení na auto. On totiž od Velhartic přijížděl do obce klatovský velkoobchodník Josef Babka. Bylo sedm hodin večer, již šero, musel svítit reflektory, když najednou uviděl na silnici před sebou na bobku sedící postavu. Brzdil, auto zpomalil a dotyčný uhnul, až když již byl skoro u něj. A pak to přišlo. Snesla se na něj sprška kamínků. Jeden však byl asi trochu větší, neboť promáčkl karosérii a udělal pořádný „důlek“. A že měly tehdy auta jinačí sílu plechu, ví každý fanoušek rychlých kol. Škoda byla vyčíslena na dvě stě korun. Na svahu byly ještě i jiné menší děti, kteří Babkovi řekli jména těch, kdo házel kameny. Místní četníci vše sepsali, vyšetřili a poslali případ do Klatov. U soudu kluci seděli v lavici obžalovaných tak spořádaně, že by nikdo neřekl, že by oni něco takového mohli udělat. Obchodník Babka se nepřipojil k trestnímu stíhání a náhradu škody nežádal. Beránek dostal čtyři měsíce na podmíněný odklad dvou let a zbylí dva kamarádi byli osvobozeni, protože se prokázal jen jeden hod kamenem. Věřte, že účinek soudu a tátova „domluva“ doma zabraly a kluci již takové vylomeniny nedělali. Pochopili, že udělat někomu škodu je špatné a všechno podlé člověka jednou dožene. Za deset let v rámci mobilizace šli bránit republiku a možná, že později za svou vlast i bojovali. Šlo o to ukázat jim cestu. Rozdávat radost nic nestojí a přitom každého potěší. Z toho bychom si měli dnes všichni vzít příklad.

Ivan Rubáš