Pokračujeme v seriálu o jednotlivých obcích v regionu. Kromě stručného představení nahlížíme i do sto a více let starých novin, abychom zjistili, co se o obcích psalo.

Sušice 1. část

Bývalé královské město ležící v širokém údolí zlatonosné řeky Otavy mezi dominantními vrchy, západním Svatoborem (845 m n. m.) a východním Kalovem (727 m n. m.) cirka 30 km jihovýchodně od Klatov. Poloha města je ideální pro turistický přístup do střední Šumavy. Proto Sušice je právem jednou z bran Šumavy. Osídlení již ve střední době kamenné - viz chata na úpatí Svatoboru. Na přelomu našeho letopočtu rýžování zlata Kelty. Trvalá slovanská osada na suchém ostrohu Otavy a Roušarky již od 10. století. Odtud jméno města. Nové město oválného typu založil r. 1273 Přemysl Otakar II. Hradby s branami byly dokončeny r. 1322. Nápisová pamětní deska z té doby je dnes v průjezdu radnice. Významné památky ve městě: farní gotický kostel sv. Václava, hřbitovní kostel P. Marie, zal. 1352, kapucínský klášter s kostelem sv. Felixe ze 17. století. Na náměstí původní renesanční radnice a měšťanské sgrafitové domy. Nejznámější je Voprchovský (dnes muzeum), Rozacínovský (kdysi správa CHKO) a hotel Fialka. Nad městem kaple Anděla Strážce (1682), 31 metrů vysoká rozhledna Svatobor s chatou (1935) a Žižkův vrch s kalichem (1924). Město je ve světě proslaveno výrobou sušických „roužátek“- sirek (zápalek) s tradicí od r. 1839.

O Sušici se toho v klatovském Šumavanu psalo požehnaně. Hned v prvním ročníku, 2. 5. 1868, se psalo o jedné ženě ze Sušice, která rok předtím (1867) kopala na podzim brambory, a jelikož měla žízeň, tak se napila z nedaleké studánky. Protože neměla žádné nádoby, pila přímo ústy. Od té doby však cítila v žaludku jakési tlačení, a později jako kdyby ji něco lezlo vzhůru do krku. Aby to zapudilo, vždy se řádně napila a ono se to na čas spláchlo. Nedávno vzal tento každoranní výjev opačný směr, dotčená osoba dostala „štípání a nucení“ a za malou chvíli z ní zčistajasna vyšel, podržte se, živý šnek, čili „hlemejžď“. Tenkrát redaktor tímto nabádal lid k pozornosti, když běžně pili v přírodě ze studánek.

Další zpráva je z 2. prosince 1893, kdy se dozvídáme, že Sušici zachvátila epidemie chřipky. Jak se psalo, nebylo ve městě domu, kde by někdo nebyl stižen rýmou, silným kašlem a bolestmi kloubů. Bylo známo, že většina nemocných se léčila doma různými bylinkovými čaji a nevyhledala lékařské ošetření. I naše generace, když nás „přepadla“ údajná „prasečí“ chřipka, nevyužila celostátního očkování a léčila se podpůrnými léky sama. A také regulační třicetikorunový poplatek a neproplácení prvních tří dní nemocenské v práci „zregulovalo“ oficiální počet nemocných…

Z téhož dne je další oznámení, že v Sušici přestali čepovat plzeňské pivo v hostincích „U Arcivévody Štěpána“ a v Měšťanské besedě. A důvod? Zdražení piva z tohoto pivovaru. Jak se píše v článku, lze tento krok jen schválit a uvítat, neboť finanční poměry na venkově nejsou nikterak skvělé, nehledě na to, že plzeňský pivovar stále demonstruje své vysoké zisky… Po sto sedmnácti letech je současnost, jako přes kopírák, stejná. Stát a velké nadnárodní firmy „upravují“ ceny dle svého a chudák občan nemá mnohdy na výběr. Jen u toho piva, kde má možnost zajít tam, kde se čepuje místní regionální, a tudíž „levnější“ pivo, má trochu na výběr…

Také požáry provázely Sušici před sto lety. Například z 2. na 3. 11. 1901 hořel Panský mlýn, ale včasným zásahem místních hasičů se podařilo oheň včas zlikvidovat, a zamezit tak větším škodám. Bylo to velké štěstí, protože tady byla elektrická centrála pro osvětlení celého města. Mlýn byl terčem žháře již v roce 1895, kdy do základů vyhořel. Spáleniště koupila firma z Pardubic „Prokopová vdova a synové“ a vše nově vybudovala a vybavila. V r. 1900 byl moderní mlýn prodán Františku Hernichovi ze Žamberka a nedlouho nato zde byla spáchána krádež velkého množství mouky. Pachatelé však byli dopadeni a potrestáni. Policie tehdy vyslovila domněnku, že asi šlo o pomstu.

Také zpráva ze 4. 11. 1905 uváděla požár dřevěné rozhledny na Svatoboru, která byla předtím nedávno velkým nákladem opravena a vyhlídková část sklem opatřena. Útulna byla obydlena hostinským Pillerem, který stačil zachránit jen život svůj, ženy a dětí. Odbor Českých turistů byl sice pojištěný, ale návštěvní kniha vzala za své. Celé město bylo venku a pozorovalo tu příšernou scenérii, kdy plameny vysoko šlehaly k nebi. A příčina, to již nikdo neví. Také dnes některý žhář není vypátrán…

Ivan Rubáš