Radinovy

Obec, těsně u Neznašov, na pravém břehu Drnového potoka, takže cirka 8 km jižně od Klatov. Přes východní vršky bychom se dostali do Střeziměře. Zajímavé názvy místních lokalit – Kašpárkovna a Zavadilka. I zde je mlýn, tzv. Červený neboli po majitelích - Majdlův.

Menší rozruch byl v této vesnici způsoben výbuchem dynamitu. Jak psal tehdejší tisk z 23. února roku 1889, bydlel v Radinovech chalupník Smolík, který nedávno vyhořel. Jelikož bylo zimní období a stavbu nového domu mohl realizovat až na jaře, bydlel se ženou a malou dcerkou v místní hospodě. Aby nezahálel, tak si připravoval materiál a nářadí na budoucí stavbu. Také lomový kámen potřeboval nalámat, a tak zašel do Klatov a koupil si dynamitovou patronu. Jelikož byl lamač v lomu, dostal úřední svolení jak pro nákup, tak i pro vykonání dotyčné pracovní operace. Když přišel domů byla patrona mrazem zkřehlá, řekl ženě, aby ji dala do teplé vody, a sám se postavil zády ke kamnům, aby se ohřál. Žena domnívajíc se, že dříve patrona rozmrzne, položí-li ji na horká kamna, učinila tak.

Asi si již dovedete představit, co následovalo. Po chvíli ozvala se hromová rána, kamna se roztrhla, okna se rozsypala, strop byl proražen až na střechu a kachlíky lítaly, jako když vybuchne granát. Rodina měla štěstí, že je tlaková vlna porazila na zem, takže i když byli zraněni, tak ne vážně a přežili. Měli kliku, měli „štígro“, prostě měli štěstí. Vše se dá napravit, vše se dá opravit. Dokonce, když šlo o hospodu, tak přiložili ruku k dílu všichni. Jen o Smolíkové se dlouho povídalo, že když bouchne, tak i kamna se rozletí… Ano, ano, je důležité mít štěstí v neštěstí, některé situace vypadají poměrně hrozivě, a přesto je člověk přežije…

Nedaleko obce bylo (možná, že ještě je) „Kalistovo“ pole. U něho si kousek jiného políčka propachtoval chalupník Krákora a vysadil si tam brambory. To bylo někdy v 80. letech 19. st. Byl to vcelku dobrý muž, měl početnou rodinu, a tak měl co dělat, aby se všichni uživili. Měl jedinou špatnou vlastnost. Byl lakomý a rád se dělil se sedláky z celé vsi i okolí o jejich úrodu. Tu vlastní si však hlídal jako „oko v hlavě“. Protože si myslel, že všichni jsou jako on, tak chodil svoje brambory hlídat před zloději i v noci. Jednou zjistil, že má rozhrabané brázdy a brambory fuč.

Zůstal tedy přes noc, udělal si ohýnek, ale nevydržel být vzhůru a usnul. Najednou byl něčím probuzen, uslyšel kroky, funění, uviděl plíživé stíny s ocasy, plamen vysoce vyšlehl a náhle zhasl. Krákora se lekl, studený pot mu orosil čelo, vyskočil a na nic nečekaje pelášil domů. Uřícený a vystrašený k smrti zalehl a až teprve ráno pověděl, co se mu přihodilo. To prý samotný satanáš mu chodil na brambory… Dnes soudíme na divoká prasata. Od této doby byl Krákora jako vyměněný, cizího si nevšímal a na dotyčné místo dal zhotovit křížek. Nyní to máme složitější a těžší, poněvadž dnešní zlodějové se nebojí skoro ničeho, natož neexistujícího čerta…

Občas dobový tisk psal o znásilnění a jedno takové se stalo 27. srpna roku 1939. Dopustil se ho 21letý svobodný čeledín z Radinov Oldřich Vejskal na Marii Markové při cestě z taneční zábavy. Její bratr asi bránil její čest, protože Vejskal byl u soudu kárán i za úmyslné poškození na těle jejího bratra. V listopadu toho roku vynesl protektorátní soud trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Je to „furt“ stejné myšlení některých mužů, že když to nejde po dobrém, vezmou si to po zlém… A stává se to již několik tisíc let…

Ivan Rubáš