Neznašovy

Obec v údolí Drnového potoka, 8 km jižně od Klatov v linii jako obce předcházející, na jeho levém břehu. Na západní straně se vypíná vrch Úliště s přírodními kamennými útvary, lidově řečeno „žábami“. Na východním svahu vrchu zachovalá pozdně gotická tvrz Černé Krávy, prvně písemně zmiňovaná r. 1501. Kdysi též nazývaná Kouskova Lhota, dle majitele, klatovského měšťana Jana Kousky ze Sobětiček (šlechtický predikát – přídomek, si koupil). Dnes se o památku příkladně stará rodina Cihlářova. Při hlavní cestě kaple Srdce Páně z r. 1876. Na půli cesty do Vrhavče (1 km severně), napravo od hlavní silnice najdeme krásný Dubový mlýn. O vše se stará rodina Novákova.

Smutná a nešťastná událost se zde stala v pondělí 12. října roku 1908. Dle tehdejších novin víme, že 46letý neznašovský kolář Josef Bejvl jel s kravským potahem pro vykopané brambory na své políčko. Když byl s prací hotov, brambory naloženy, tak se spokojeně vydal domů. Možná proto, že měl na mysli již jiné příjemnější věci, například takovou dobrou teplou večeři v žaludku, tak nedával na krkolomné a kamenité cestě pozor. A to ho stálo život. Při brzdícím manévru najednou klopýtl, spadl pod kola povozu a byl těžkým nákladem přejet. Dobytek došel sám domů a Bejvla našel z práce se vracející, Josef Bouda z Horní Lhoty. Sice ještě byl naživu, ale tělo bylo úplně bezvládné. Zavolal pomoc, donesli ho domů, přišel i doktor, ale po konstatování, že je páteř rozdrcena a mícha přerušena bylo každému jasné, jaký je asi konec. A bohužel ano. Za dva dny přišla smrt a zůstala zde vdova a pět nezaopatřených dětí… Život není peříčko a je někdy sakramentsky těžký a občas sebemenší chyba končí smrtí. Měli bychom na to pamatovat při jakékoliv činnosti. Při rizikové práci obzvlášť.

Již v době bezmála před sto lety byly automobilové nehody s následkem smrti. Jak se dočteme v Šumavanu, stal se v neděli 1. června roku 1913 případ, kdy byl přejet autem člověk. A jak že se to stalo? Z neznašovské poutě šel domů do Hořákova starý a hluchý 71 letý Josef Rubáš, se svou neteří a jejími dvěma dítky. Naproti tomu jel od Běšin automobil řízený J. Märkym z Plzně. Ve voze ještě byl inženýr Škodových závodů J. Roth a dvě dámy. Provoz tehdy nebyl jako dnes, a tak skupinka šla uprostřed silnice. Když šofér tyto lidi uviděl, začal troubit. Mladá žena a děcka se přesunuly na krajnici, ale stařík nic neslyšel a šel svoji cestou dál. Je zajímavé, že taky nic neviděl. Řidič sice brzdil, ale přesto srážce nemohl zabránit. Rubáš byl odhozen do škarpy a následně bylo zjištěno, že měl zlomená žebra a další pohmožděniny. Osádka dojela pro četníky a doktora Krále. Četník Zítka ohledal místo činu, zjistil stopy pneumatik, které dokazovaly, že se řidič snažil kolizi zabránit. Doktor zraněného ošetřil, okamžitě byl naložen do vozu a odvezen do klatovské nemocnice. Tam však bohužel druhý den zemřel. Pitva prokázala žebry roztržené plíce. Již tehdy byla pěším vykázána krajnice vozovky. Také dnes jsou někteří chodci neukáznění a jsou příčinou dopravních nehod. Čas od času se stane, že řidič auta se v noci chce vyhnout ležícímu lidskému tělu (většinou opilcovu), sjede mimo silnici, havaruje a sám se zabije… A šťastný opilec se rámusem probudí, vstane a jde domů… Měli bychom být navzájem tolerantní a eliminovat předem případné nebezpečí.

Ivan Rubáš