Kromě stručného představení nahlížíme i do sto a více let starých novin, abychom zjistili, co se o obcích psalo.

Klenová

Historická obec zhruba 10 km jižně od Klatov, písemně známá již ve 13. st. Na strategickém homolovitém vrchu byl postavený hrad, dnes zřícenina, pány z Klenového. Dnes cenný architektonický prvek v krajině. V době renesance (16. st.) přistavěn starý palác - purkrabství. Páni ze Stadionu v letech 1834-36 vybudovali nový zámek, dnes zčásti Galerie Klatovy / Klenová. Z ústřední staré věže s hladomornou je nádherný výhled. Nejslavnějším rodákem je bezpochyby Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. V areálu soubor barokních soch ze zatáčky u zámku v Bystřici nad Úhlavou. Kvůli okresnímu sjezdu KSČ v Nýrsku byly koncem 70. let 20. st. přesunuty. V předhradí vila malířky- portrétistky Vilmy Vrbové- Kotrbové. Velký kus práce zde vykonal bývalý ředitel galerie.

Ne všechny zprávy z Klenové, které se objevily v novinách byly z „černé“ kroniky. To dokazuje noticka z 12. června roku 1897, kde se píše o tom, že se 7. toho měsíce zastřelil zámecký zahradník Karel Dolejš a zanechal po sobě pět sirotků. Ryzí charakter a lidumilství projevila majitelka velkostatku Jana Heintschlová z Heinegu, která si sirotky osvojila a ujala se jich. Jak šlechetné. Také my v naší době máme zákon o adopci, kdy bezdětné rodiny vychovávají opuštěné děti či sirotky. A to je dobře.

Nepěkná věc, spíše hrozná smrt, se nestala na Klenové, ale v Záhoří u Kardašovy Řečice. Dobový Šumavan z 12. dubna 1902 ji napsal proto, že ubohá dotyčná pocházela právě z naší Klenové a za svobodna se jmenovala Špičková. Na Boží hod šla vyprovodit svého muže a aby měla lepší výhled za odcházejícím milým, tak si vylezla na dřevěný plot zhotovený z přišpičatělých kůlů. V jednom momentě ji uklouzla noha a ona spadla tak prudce, že se hrudníkem nabodla na kůl. Zranění bylo těžké a nešťastnice na něj druhý den zemřela. Tragičtější na tomto neštěstí bylo, že dotyčná, 22letá, byla těhotná… Každého mladého života je škoda, když uvážíme a vidíme, že „některý svině“ zemřou až sešlostí věkem někdy v osmdesáti…

Ve 20. letech minulého století byl svého času klenovský zámek opuštěný a byl zde jenom hlídač. Toho 1. dubna roku 1924 využili dva kamarádi, kumpáni, 19letý Josef Weber a 20letý Václav Frey ze Kdyně. Násilím vlezli do zámku a hledali, co by se jim mohlo hodit. Poněvadž toho moc nenašli, tak si řekli, že by se aspoň mohli vyspat v měkké posteli. Asi se jim spalo dobře, protože ráno v osm hodin je překvapil hlídač a zahradník v jedné osobě Martin Jiřík. Kumpáni se bránili revolverem, ale Jiřík se projevil velmi statečně a Webera srazil k zemi, zmocnil se jeho pistole a chtěl odzbrojit i Freye, který na něho také mířil. Když se mu to podařilo, tak v nestřeženém okamžiku Weber utekl.

Jiřík zadrženého Freye předal četníkům v Janovicích a Weber byl posléze taky dopaden. Následný soud v Plzni odsoudil oba pachatele za krádeže a vloupání jen ke čtyřem měsícům vězení. Tak to vidíte, nebojácnost, hrdinství, statečnost a odvaha je jaksi neadekvátní ke konečnému výsledku. Proto si pamatujme, že proti namířené zbrani se máme chovat pokud možno v klidu a bez hraní na hrdinu. To doporučují nejen doopravdičtí hrdinové, kteří takto již někoho zneškodnili, ale i zkušení policisté či vojáci. Zmařený lidský život, vlastní či jiného rukojmího nestojí za těch „pouhých“ patnáct let vězení co vrah dostane jako trest…

Ivan Rubáš