Strážov

Šumavské městečko (nově se statutem města od r. 2007) 11 km jižně od Klatov v krásné dominantní poloze na svahu nad mělkou kotlinou na pravém břehu Strážovského potoka. Již v době antické tudy vedla „Výšinná“ obchodní stezka po šumavských hřebenech do Řezna. Stálé osídlení je od dob příchodu Slovanů v 8. až 9. st. a obyvatelé zde trvale „strážili“. První písemná zmínka je z r. 1379, k povýšení na město s horními právy došlo r. 1524. Zajímavé je dolování galenitu, stříbra a možná i zlata. Nejstarší část města jsou tzv. Hradčany. Dominantou je gotický kostel sv. Jiří ze 13. st. Strážov proslavily, hlavně v 19. st., paličkované krajky. Ze Strážova pocházel Bohumil Singer, který r. 1876 přišel do Klatov. Jeho synové založili r. 1912 druhou nejvýznamnější továrnu ve městě, po znárodnění známou jako Kozak.

Jako dnes, tak i v minulosti tady „bejvávalo“ poměrně živo, a tak o různé postřehy, které se dostaly až do novin, nebyla nouze. Tak například. V roce 1892 byl majitelem místního hostince „U Zlatého jelena“ doktor Seichert. Z časových důvodů hostinec pronajímal, a tak noví nájemci ze začátku dělali hostům pomyšlení. Jeden z nich dělal vynikající jitrnice a stalo se jednou, že se místní truhlář vsadil. O co? O deset zlatých, že na posezení sní 25 jitrnic a 10 housek. A výsledek? Snědl 23 jitrnic a 8 housek, dále již však nemohl, omdlel a druhý den zemřel… I my víme, co znamená mít „velké voči“, a to máme na rozdíl od našich předků více zvětší žaludek…

Další zajímavá zpráva ze 14. 11. 1896 uvádí, že do Strážova na trh přihnal 14letý řeznický učeň František Adamec z Hájku dva vepře a utržil za ně 51 zlatých. Nešel však s nimi domů, nýbrž jako správný „chlapák“ zašel do hostince Karla Kalivody, kde popíjel a zpil se tak, že cestou domů usnul. Když se probudil, zjistil, že mu tobolka s penězi chybí, naříkal a vše udal četníkovi. Ten zjistil, že v hospodě seděl u stolu s 75letým Jiřím Neumaierem, který Adamce kus cesty doprovázel a o kterém je ledacos známo. Dotyčného dopadl v nedalekých Děpolticích, přivedl k výslechu, kde se zjistilo, ač Neumaier zapíral, že jeho nůše má dvojité dno. A ejhle, tobolka byla na světě. V ten moment starý šibal Neumaier si náhle vzpomněl, že opilý mladík tobolku ztratil, on ji našel, uschoval a nyní ji chtěl vrátit. Samozřejmě, že mu nebylo vinou jeho pověsti uvěřeno a dostal tři měsíce arestu. Konec dobrý, všechno dobré. Zdali se Adamec v dalším životě z toho poučil, nevíme, ale pokud ano, tak takováhle zkušenost je k nezaplacení. Á propos, dnes to platí dvojnásobně…

Další rok, 1897, přesněji 27. března se stalo v lese neštěstí, když strážovský hospodář Josef Zollpriester vyjel s volským potahem do lesa pro vývraty po velké vichřici. Všichni ho od toho odrazovali, neboť silný vítr ještě neskončil, ale Zollpriester ničeho nedbal. Při práci najednou opět vítr zadul a jeden strom se rychle skácel k zemi. Než úplně dopadl, tak zabil jednoho vola a Zollpriestera také zranil. Jedině čeledínovi se nic nestalo. Poté se prý ve Strážově dlouho povídalo, že kvůli jednomu volovi přišel druhý vůl o život. Také v současnosti, když po nějaké kalamitě je zákaz vstupu do lesa, někteří lidé ničeho nedbají a vědomě svůj život ohrožují..

Ivan Rubáš