Veselí u Janovic

Menší obec těsně sousedící s Janovicemi na levém břehu řeky Úhlavy. Pro místní řečeno za mostem. Také železniční stanice pro město Janovice je v této obci, která je však již dlouhá desetiletí součástí města. Za kolejemi vlevo je směr do Běhařova, a vpravo do nedaleké Spůle. První písemná zmínka o Veselí je z roku 1379 a vždy byla těsně spjata s janovickým a později s bystřickým panstvím. Dominantou obce je novogotický zámek, postavený na místě starší tvrze, a to po r. 1863 za vlastnictví Friedricha Stadiona a stavebně upravený po r. 1885 za držení Friedricha Macenaura, klatovským stavitelem Josefem Mayerem. Zámek je cihelný s působivou osmibokou věží, kde bylo panské muzeum a krásné dřevěné točité schodiště. V současné době se již propadla střecha, a jelikož zámek není památkově chráněný, tak německý majitel čeká, až vše skončí demolicí. Stavební pozemek má v současnosti větší cenu nežli zámek.

Obyvatelé obce žili vcelku poklidným životem a závažných věcí se tady stávalo pramálo, takže i vcelku běžná sebevražda vyvolala velký rozruch. To se onehdy přihodilo 5. května roku 1888, kdy místní hostinský Matěj Kuba šel do sklepa a tam se ranou z pistole zastřelil. Nejdřív o něm nikdo nevěděl, poté se dlouho hledal. Také ho hledal jeho čeledín, a aby mu prý hledání šlo lépe, tak si zašel načepovat něco piva do sklepa. Když tam vstoupil, o něco zakopl a spadl přímo do kaluže krve. Když to uviděl, tak se šíleně lekl, až omdlel. Záhy byli hledáni oba dva. Sice je našli, ale vzkřísili jenom jednoho. Proč se hostinský sprovodil ze světa, to se již nikdo nedoví.

Na zámku měl Jindřich Macenauer úctyhodnou loveckou sbírku trofejí. Stalo se jednou, 16. ledna 1896, že hajný Havel spatřil „Na Pohoří“ u Pocinovic nějaké černé chlupaté zvíře. Došel do mlýna pro „pana otce“ a vydali se na lov. Párkrát vystřelili, zvíře poranili a časem, když divoký kanec vysílením zůstal ležet, tak ho dostihli a dobili. Tenkrát vlci a medvědi byli již v našem kraji lovem vyhubeni, a tak kanec byl zpestřením zimního lovu. O maso se rozdělili a vypreparovanou hlavu dostal Macenauer jakožto majitel honitby. Jojo, dnes je „černá“ přemnožena, občas dělá velké škody a myslivci by nejraději všechny kance postříleli. A já dodávám, že někteří „dvojnozí kanci“ by potřebovali aspoň pořádně „vyprášit kožich…“

Co také zůstává do dnešních dnů záhadou, kdo zabil Josefa Matějovského. Tento 23letý čeledín z Tupadel byl viděn u muziky v Dolní Lhotě v neděli 28. září 1902, a to ještě ve tři hodiny ráno. Jeho mrtvolu, nesoucí stopy násilí, našli až ve čtvrtek 2. října ukrytou v roští nedaleko Veselí při řece. U sebe neměl ani peníze, ani hodinky, hlavu rozbitou tupým předmětem, takže to byla sprostá vražda.

I dnes kriminalisté nevyřeší všechno. Případům, kde jim pachatel „utíká“ dlouhé roky, říkají „pomníčky“. Každý kriminalista jich touží mít co nejmíň. A já dodávám, že ohledně vražd by neměl být žádný.

Ivan Rubáš