Janovice n. Úhl.

Městečko, cirka 10 km jihozápadně od Klatov položené na pravém břehu říčky Jelenky v široké Klatovské kotlině. V severní části obce se Jelenka vlévá do Úhlavy. Janovice jsou historicky velmi starobylé, Výšinná obchodní stezka zde byla prokazatelně již v době antické. Zdejší hrad se písemně připomíná v r. 1290 a celá staletí byl sídlem významného českého šlechtického rodu Janovských z Janovic. Ti vedli války nejen s Bavory, ale také s klatovskými měšťany. Vodní tvrz byla r. 1620 vypálena (dnes zrušený hřbitov), později postavený zámek (pozdější lihovar). Dominantou obce je gotický kostel sv. Jana Křtitele. V presbytáři jsou fresky uvedené v seznamech UNESCO. Janovice v době socializmu byly vojenským městem. Její nedávnou, nechvalně proslulou minulost vystihuje rčení: “Janovice nikdy více, radši kulku do palice“. Když nynější armáda mohla tady svoji reputaci napravit, tak v roce 2004 odešla.

Ani Janovice neměly nouzi o různé případy, o kterých se psalo a dlouho mluvilo. Například 29. ledna 1890 se udělal takový prudký západní vítr, že na nádraží se dal do pohybu nákladní vůz. Jistě nebyl brzdou zajištěn, protože nabral rychlost a jel na Bezděkov. Před zraky užaslých lidí přejel stanici a ujížděl na Klatovy. Před nádražím již na něj čekali a položeným kamenem na kolejích ho zastavili. Nikomu se nic nestalo, ani žádná materiální škoda nebyla, jen večer v hospodě se o tom povídalo a pochopitelně i přehánělo.

Další rozruch v obci byl na podzim roku 1901, kdy byly nalezeny kosterní ostatky 12 lidí. K nálezu došlo při kopání materiálu pro stavbu nové silnice na Týnec, tam naproti cihelně, kde stál kdysi starý kamenný kříž. Stáří koster sice bylo určeno na 150 až 200 let, ale mohly být i starší. Co se tady stalo, již nikdo tenkrát nezjistil a dnes již teprve nezjistí. Proto různé „zaručené“ dohady kolovaly v místních hostincích poměrně dlouhou dobu. I my máme v hospodě na všechno odpověď.

Také sebevraždy dovedly rozrušit místní veřejnost. Jak se píše v tisku z 8. 7. 1905, ve stodole hostince č. 83 se oběsil 32letý svobodný čeledín Martin Simet. Dříve dělal v příchovickém mlýně a do Janovic přišel v červnu. Byl prý stále zamlklý. Proč? Bůh ví. Den předem se notně opil, ráno ještě nakrmil dobytek a pak si šáhl na život. No jo, člověku do hlavy nevidíme…

Další událost je spíše senzační. Janovický občan E. B. byl klatovským soudem poslán na dva roky „za katr“ (do vězení), ale ještě před nástupem si zažádal o týdenní odklad. Aby měl prý čas vyřešit rodinné věci. Mezitím však odcestoval do Hamburku a parníkem odplul do Ameriky. To bylo v roce 1895. Jak se dočítáme v novinách z 12. 10. 1921, nedávno se vrátil po 26letém pobytu za mořem dotyčný občan a spoléhaje na novou politickou situaci ve státě, usadil se v rodných Janovicích a myslil, že se na celou věc již dávno zapomnělo. Jenže ouha. Naše byrokracie je velmi ostražitá, a tak ho za pár dní přišli zatknout četníci. Soud ho poslal do vazby, kde si nějaký čas pobyl, ale po podání žádosti o milost ho „tatíček“ Masaryk přece jenom pustil domů. Tak to vidíte. Před osudem se neukryjete ani v Americe, nebo že by to byly „božské mlýny?“ V současnosti bychom jejich služeb také potřebovali, nemyslíte…

K Janovicím se vrátíme ještě příště.

Ivan Rubáš