Strážov 2. část

Ze Strážova také začátkem 20. století do tisku přišly zprávy o úmrtí ctěných občanů. Ve čtvrtek 12. února 1903 zemřela ve věku 78 let vážená soukromnice Ludmila Haasová, která vychovala tři syny. Jeden byl vrchním štábním lékařem ve Vídni, druhý zemským školním inspektorem a třetí dokonce okresním hejtmanem. V pátek 9. září 1904 zemřel majitel hospodářství, řezník a hostinský Karel Kalivoda, ten, u kterého se mladý Adamec „namazal“. Byl to ctěný a vážený muž. Býval starostou obce, náměstkem okresního starosty, inicioval založení místní školy, zřízení silnice do Běšin a také nechal vybudovat vodovod. Zemřel ve věku 64 let na následky úrazu hlavy, když se jeho kůň něčeho lekl, splašil se, povoz narazil do stromu a chudák Kalivoda vyletět po hlavě z bryčky ven. Jojo, neznáme dne ani minuty…
Přelomovým rokem ve Strážově byl rok 1905, kdy se do místní německé školy nepřihlásil nově ani jeden jediný žák a německým odborem zemské školní rady byl dán 7. listopadu učitel a správce Antonín Pubec do penze. Jak psaly noviny: „Tím byl osud úplně zbytečné školy zpečetěn.“

Téhož roku na Boží hod vánoční konala se tady místní taneční zábava, kterou také navštívil čeledín Josef Křížek. Poněvadž jeho milenka projevovala více zájmu o jiné tanečníky, kolem půlnoci se ze sálu vytratil a před hostincem si vpálil dvě kulky do hlavy. Těžce zraněného a ošetřeného ho odvezli do klatovské nemocnice. Údajně přežil. Pamatujme si, že žádné děvče na světě nestojí za to, aby si mladý muž dobrovolně sáhl na život. To pochopitelně platí i naopak.

Veselo bylo 11. září roku 1927, kdy v hostinci Josefa Denka byla zábava. Vše zkazili na konci zábavy 20letý čeledín Josef Hanzlík a jeho 62letý otec Karel, když v podnapilém stavu vtrhli do výčepu a dožadovali se kořalky. Když ji nedostali, tak Denka napadli. Za to dostal starý Hanzlík osm dní a mladý Hanzlík pět měsíců, protože hostinského nožem pořezal na ruce. Je to „imr vere“ pořád stejný, zase ten chlast…
Dne 22. listopadu 1902 přinesl Šumavan zprávu o požehnané rodině v obci Strážově. Uvádí se, že místnímu dělníku Václavu Ježkovi jeho manželka porodila tři zdravá trojčata, chlapečky, kteří se těší dobrému zdraví. Chudá rodina tímto přírůstkem poněkud přišla do rozpaků, neboť již měla devět dítek, a místní farář Másilko požádal telegraficky císaře pána o kmotrovství. Toho sice nedosáhli, ale dobří lidé vždy pomůžou, a pomohli… Tehdy byly početné rodiny běžné. Díky venkovské populaci jsme v této zemi jako národ v 18. a v 19. století s Němci zápas o „přežití“ vyhráli. Dnes bohužel není zachována ani přirozená přímka přírůstku obyvatel a s jinými místními národy svůj zápas o „přežití“ začínáme prohrávat…

Ivan Rubáš