MILOV – 1. část

Zaniklá šumavská vesnička východně od Kašperských Hor. Od roku 1584 patřila pod správu města. Předtím byla královským majetkem pod dohledem hradu Kašperku. Ve výše zmiňovaném roce byla ves prodána přímo císařem Rudolfem II. V roce 1910 zde bylo dle sčítání obyvatelstva 17 domů a 131 obyvatel. Šlo o vesničku ryze německou, v níž žily jen dvě osoby české národnosti.

Velké utrpení pro Milov znamenala druhá světová válka a ještě horší osud následoval po válce. Věrní Němci narukovali do Wehrmachtu, mnoho se jich z války nevrátilo domů. V obci zbyli po válce jen staří lidé, ženy a děti. Až na jednu rodinu šli všichni do odsunu a na jejich místo přišli noví osídlenci.

Inzerát z dobového tisku
Výpravy zpět aneb Co se kdysi psalo⋌ 384

Většina z nich po zjištění drsných přírodních a pracovních podmínek časem zase odešla. Část jich zůstala v „Kašperkách“. Zpustlá a prázdná ves byla přidělena československé armádě, která ji v rámci přípravy na boj s imperialisty použila v roce 1954 jako cvičný cíl a rozstřílela ji včetně kapličky sv. Jana Nepomuckého.

Jedno lidské neštěstí se tady stalo v čase první světové války. Na kratší dovolenku přijel z vojny syn zdejšího hajného. V sobotu 2. září 1916 se hajný Josef Stohejl vydal do lesa a na obchůzce byl raněn mrtvicí. Jelikož byl sám bez potřebné pomoci, záhy skonal. Když se z lesa nevrátil, šel ho syn hledat. Našel ho a donesl domů. Z této situace byl v šoku, velmi si zoufal a jediné, co ho napadlo, bylo, že vzal otcovu pušku a střelil se do prsou. Těžce zraněného ho sice ještě dopravili do sušické nemocnice, ale zranění bylo vážné a on zemřel.