Patří zdejšímu rodákovi Karlu Raškovi, zakladateli moderní epidemiologie a tvůrci koncepce celosvětového vymýcení pravých neštovic. Lékaři, jenž bez nadsázky zachránil životy milionům lidí na celém světe.

Uctít památku špičkového odborníka přijela do malé obce na Sušicku řada osobností. Na slavnostní odhalení desky zavítali hlavní hygienik České republiky, předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně, prezidentka kanceláře Mezinárodní zdravotnické organizace v Praze, špičkoví lékaři uznávaní po celém světě a mnozí další. Na svého rodáka, kterého zvláště ti starší ještě osobně pamatují, přišli ale zavzpomínat i obyvatelé Strašína a okolí. Na čestném místě usedli Raškovi synové Karel a Ivan a další členové rodiny.

Obehrál kostelníka

Odhalení desky předcházel téměř dvouhodinový program v kulturním domě „V květnu 2010 si připomínáme 65. výročí likvidace epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně a uplynulo také 30 let od slavnostního vyhlášení vymýcení pravých neštovic, což jsou dvě akce, na kterých se pan profesor velmi významně podílel. Tento termín se tedy hodil pro to, abychom se sešli v místě jeho rodiště a připomněli si jeho obrovský význam a poskytli trochu zadostiučinění jeho rodinným příslušníkům, protože všichni vědí, jak byl na sklonku svého života pan profesor v Československu opomíjen,“ řekl na úvod vedoucí Ústavu epidemiologie v Plzni Petr Pazdiora a poté se začalo především vzpomínat. „Můj táta Strašeň, ne Strašín, velmi miloval. Miloval Šumavu a měl krásné vzpomínky na mládí, které prožil tady ve Strašeni,“ vzpomínal na svého otce Ivan Raška a přidal několik historek z jeho dětství: „Můj táta samozřejmě nebyl žádný svatoušek, byl to kluk jako každý jiný. Jednou šel místo na procesí hrát fotbal a svoji nádhernou košili použil jako tyč branky. Bohužel přišla kráva, košili mu rozžvýkala, a tak dostal hrozný nářez. Jiná historka se týká toho, že můj táta už jako malý školák hrál velmi dobře licitovaný mariáš. Takže se svým kolegou, dalším školákem, obehráli pana kostelníka. Nic by se nestalo, ale protože kostelník prohrál, tak všechno nabonzákoval a táta měl tři dny karcer a zákonné mravy.“ Historky k dobru dali i další, například místní rodačka zavzpomínala, že Karel Raška poslal kdysi do strašínské školy pohled z Afriky, a protože tehdy nebyla televize, viděli někteří žáci poprvé v životě malé černoušky.

Smrtící choroba

Lékaři pak přítomným přiblížili, čeho strašínský rodák Raška ve svém oboru dosáhl, oceňována byla zejména jeho zásluha o celosvětové vymýcení pravých neštovic. „Tato nemoc byla metlou lidstva už od nepaměti. Tvrdí se, že na tuto chorobu zemřelo více lidí, než způsobily všechny války dohromady,“ uvedl například Bohumír Kříž.

Karel Raška

Osobnost Karla Rašky připomíná ve Strašíně nejen pamětní deska, ale navštívit můžete i výstavu, která se nyní koná v tamní škole. Vydána byla i publikace „Šumava a strašínský rodák Karel Raška“, z níž o tomto muži, jehož zná sice celý svět, ale doma, zejména mezi laickou veřejností, příliš známý není, vybíráme několik milníků z jeho života.

Karel Raška se narodil 17. listopadu 1909 v učitelské rodině ve Strašíně. Po maturitě v Sušici vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity v Praze. Ve 30. letech působil jako mikrobiolog a epidemiolog v československé armádě, v roce 1939 přešel do Státního zdravotnického ústavu. Dokázal výrazně přispět k likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně v roce 1945 či epidemie moru o 10 let později v Číně. Po celé řadě dalších významných úspěchů byl v roce 1963 jmenován do čela Divize infekčních nemocí ve vedení Světové zdravotnické organizace. Díky jeho práci se podařilo celosvětově vymýtit pravé neštovice a později za tento úspěch obdržel (kromě celé řady dalších ocenění) od Královské lékařské společnosti v Londýně prestižní Jennerovu medaili. Po návratu ze Ženevy do vlasti ale Rašku čekalo velké zklamání, záhy byl odvolán z místa ředitele Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze a zbytek života prožil v ústraní. Zemřel 21. 11. 1987.