Životní vitalitu, elán a optimismus by mohlo mnoho z nás závidět Terezii Rozpopčukové z Klatov, která v sobotu oslavila 90. narozeniny. Celý svůj život dělala vše pro druhé, rozdávala svoji lásku a byla oporou pro dvanáct dětí, které vychovala. K tomu jí přibylo dvacet vnoučat a několik pravnoučat.

„Na svůj život vzpomínám krásně. Mám deset svých dětí a manžel, kterého jsem si vzala, měl ještě dvě svoje a všechny jsem je měla ráda. Všechny děti se mi rozešly po světě, tak pomalu ani nevím, kolik vnoučat a pravnoučat už mám. Po válce jsem s manželem bydlela v Aši, po několika letech jsme se přestěhovali na Sokolovsko, kde jsem pracovala u krav. Pak jsem šla do důchodu, pěstovala jsem drůbež a byla doma. V roce 1986 mi umřel manžel a v roce 1994 jsem se přestěhovala sem do Klatov. Na Sokolovsku zůstali tři synové a ostatní se rozlétli jako ptáčata,“ zavzpomínala oslavenkyně.

Receptem na dlouhé žití je podle Rozpopčukové držet nervy na uzdě. „Ani nevím, jak jsem se dožila té devadesátky, stále se mi zdá, že to bylo všechno nějaké krátké. Hlavní je krotit nervy a nerozčilovat se. V takové rodině, jakou jsem já měla, tak tam jsem se musela nervy držet na uzdě. Stále jsem raději druhým ustupovala, abych se nemusela hádat. Je mi tady v Klatovech moc dobře, jsem šťastná, spokojená a jde vše pomalu dál. Nejvíce bych si přála velký byt, ale jinak jsem spokojená a šťastná, jen ať mi Bůh přeje zdraví,“ sdělila Rozpopčuková.

Dcery by svoji maminku za jinou nevyměnily. Byla jim více než matkou. Jedna z nich i přesto, že má malý byt, si ji vzala k sobě. Dokazují tak, že i tři generace spolu mohou vydržet a žít šťastně. „Maminka je bezvadný člověk. Prožila jsem s ní nádherné dětství, byla mi oporou, přítelem a sluníčkem, které stále svítí. Byla jsem a stále jsem ráda v její blízkosti. Dříve jsem od ní byla daleko, i když jsem za ní stále jezdila. Nakonec jsem si jí vzala do bytu, protože jí prodali domek, ve kterém žila, a také tam byla sama. Maminka je stále více než přítel, je to jako můj osobní Pátek, jak by řekl Robinson. Stále má v sobě plno energie a pochopení. Lepšího člověka jsem v životě nepotkala, je to zlatá maminka. Moc jí přeji, aby zůstala stále tak veselá jako je nyní,“ řekla Deníku nejmladší dcera Věra Kudrnovská a s tím souhlasí také prvorozenná dcera Jiřina Juríčková.

Stejného věku jako maminka by se chtěla dožít i její druhorozená dcera Marie Rozpopčuková. „Určitě bych mamince popřála hodně zdraví, a aby oslavila stovku. Celá léta s ní byla hezká, jsem tady v Klatovech pečená vařená, abych mohla být s ní. Určitě se takového věku také dožiji, pokud neumřu,“ směje se Marie Rozpopčuková.

Ne každý zeť by chtěl bydlet se svojí tchyní v jednom domě, natož pak v jednom bytě. Ale pokud byste měli za tchyni Terezii Rozpopčukovou, tak by vám to podle slov jejího zetě nevadilo. „Tchýni, jakou je naše maminka, bych přál každému. Je hodná, laskavá, obětavá, trpí na mě, chrání mě, udělá mi vše, co si řeknu, nemůžu si na ni ani v nejmenším stěžovat. V sobotu, když měla oslavu, tak jsme si spolu poprvé zatancovali, bylo to moc hezké a přeji jí hodně zdraví do dalších let,“ uvedl zeť Miroslav Kudrnovský.