„Chtěl jsem vidět pandemii z druhé strany, získat nové zkušenosti a především pomoci sestrám i všem dalším, kteří to mají momentálně hodně těžké,“ vysvětlil Kecek. Byl poslán přímo do jámy lvové - do nemocnice v Chebu, která je tak přetížená, že odtud museli být pacienti převáženi jinam.

Kecek v nemocnici strávil čtrnáct dní, zpět k útvaru se vrátil tento týden. „Mým úkolem bylo pomáhat sestřičkám. Polohoval jsem pacienty, otáčel je, převážel je na vyšetření a podobně. Dělal jsem prostě vše, co bylo třeba,“ řekl Deníku Kecek. Dodal, že chtěl být užitečný, a ne trávit čas na ubytovně, a tak si bral dvanáctky, jak to jen šlo, sloužil téměř denně.

Práce v nemocnicích, které jsou přeplněny pacienty s covid-19, z nichž mnozí mají velmi těžký průběh a nemalá část umírá, je velmi složitá i pro zkušený zdravotnický personál, natož pro někoho, kdo něco podobného nikdy nezažil. „Psychicky to bylo samozřejmě hodně náročné. Naštěstí práce bylo tolik, že nebyl čas přemýšlet o tom, jak jsou na tom nemocní, že se někteří z nich už domů nevrátí. Snažil jsem se nic z toho si nepřipouštět a co nejvíc pomáhat, pořád tam bylo mnoho pacientů, kteří mě v tu chvíli potřebovali,“ nastínil svůj přístup Kecek. V nemocnici ale zažil i hezké chvilky. „Třeba když jsme chodili po nemocnici v uniformách, zastavovali nás úplně cizí lidé a děkovali nám za to, že jsme přijeli pomáhat. Děkovali nám i lékaři a další, to bylo milé,“ popsal voják, pro něhož byly vzpruhou i každodenní telefonáty s manželkou a malým synem.

V boji proti covid-19 chce pomáhat i nadále. „Rád bych se znovu přihlásil a šel pomáhat jinam,“ potvrdil Kecek, který není jediným klatovským vojákem v přetížených nemocnicích. „Aktuálně má 142. prapor oprav Klatovy, který je v podřízenosti 14. pluku logistické podpory, šest vojáků a vojákyň v nemocnici Cheb, šest vojáků v Domažlicích a pět vojáků a vojákyň v Rokycanech,“ řekla Deníku mluvčí praporu Petra Mühlbacherová.