Rodinné setkání oslavenkyni dojalo. „Chtěla jsem udělat jen malou oslavu doma v Balkovech, ale dcery, že ne. Tak se všichni domluvili a sešli, a je nás strašně moc," smála se stařenka, která má dvě dcery a čtyři syny, čtrnáct vnoučat a patnáct pravnoučat. „A dnes jsme se dozvěděli, že šestnácté pravnouče je na cestě," doplnila jedna z dcer, Jaromíra Bošková, která žije v Klatovech.

„Já a bratr Vojtěch bydlíme v Klatovech, sestra je v Praze, nejstarší bratr je v Říčanech u Prahy, nejmladší je v Senohrabech u Prahy a bratr Karel žije v Olomouci. Už jsme všichni důchodci, takže maminka je matkou šesti důchodců," smála se Bošková. „Ale stále je čilá, vše sleduje, nic jí neunikne. Přes den ji na telefonu neseženeme, stále něco dělá," dodala.

„Krmím králíky a slepice, uvařím a upeču, doma dělám, co můžu. Máme takové malé políčko, tam pěstují brambory a zeleninu. Čas běží ani nevím, jak ty roky utekly," řekla Deníku oslavenkyně, která pochází z Polska a v Balkovech žije od roku 1956. „V roce 1941 mě Němci odvedli do Sudet, do Starého Kramolína, kde jsem pracovala u německé rodiny," popsala, jak se dostala do Čech.

V Kramolíně se seznámila i se svým budoucím manželem, který tam přišel coby nuceně nasazený v roce 1944. Po válce zůstali Krebsovi už jako manželé hospodařit ve Starém Kramolíně, ale ne nadlouho. „Byli jsme tam pět let, pak přišlo JZD. Manžel do JZD nechtěl, tak se tam hádali a pak nás vystěhovali do Miřkova. Tam jsme zase hospodařili pět let. Ušetřili jsme nějaké peníze a manžel, který měl z vojny v Klatovech známého ve Svrčovci, se od něj dozvěděl, že v Balkovech je dům na prodej. Tak se tam jel podívat, líbil se mu a koupil ho. Manžel zemřel v roce 1978 a já tam žiji dodnes," uzavřela vyprávění oslavenkyně.