O 37letém hospodském Janu Mundlovi z Mochtína psal Deník už v červnu 2008, kdy se jen s mikinou přes obličej vrhnul do hořících kabin tamní tělovýchovné jednoty, začal je hasit a zachránil tak milionový majetek. Jak se nám ale podařilo zjistit, nevadí mu ani pořádný mráz. „Je to otužilec a když jsme ho vyhecovali, nechal se v hospodě zavřít do mrazáku,“ prozradil jeden z jeho kamarádů.

„Zkusil jsem to jen jednou, protože to s otužováním nemá nic společného. Vyndal jsem z mrazáku nanuky, vlezl si dovnitř a vydržel tam asi čtvrt hodiny. Bylo to úplně normální a ještě jsem tam snědl nanuka,“ směje se Mundl na hrázi mochtínského rybníka, kde jsme se sešli před jedním z jeho tréninků. Ale nebylo to jednoduché. Nejprve jsme ho kvůli jeho skromnosti museli k rozhovoru přemlouvat a když už jsme se sešli u jiného rybníka, byl tak zamrzlý, že bychom do něj museli díru prosekat sekerou a plavat by se tam stejně nedalo.

A přitom právě plavání v ledové vodě je pro Honzu výzvou. „S otužováním jsem začal poměrně nedávno, je to jen něco přes rok. Začal jsem se sprchovat studenou vodou, to když jsem se potřeboval probrat po šichtě v hospodě. Postupně jsem si na studenou vodu zvykl a sprchuji se v ní každé ráno. Od června jsem se koupal i venku a když pak skončilo léto, tak jsem s plaváním v rybníku nepřestal. V říjnu už mě považovali za blázna, a tak jsem začal jezdit do Kocourova, kde mě nikdo neviděl. Teď je tam ale zamrznuto, proto plavu v mochtínském rybníce,“ říká Mundl, který se před vstupem do vody nijak nerozcvičil. Jen sundal župan a v minus pěti vlezl do vody, jejíž teplota se pohybovala těsně nad nulou. Plaval několik minut, „porochnil“ se v tenkém ledu a až poté vylezl na břeh.

S kolegou, oba zachumlaní v zimních bundách, jen nevěřícně kroutíme hlavou. „Nad tím nesmíte přemýšlet. Prostě je třeba tam vlézt a začít plavat. Když jsem teď vylezl z ledové vody, je mi krásně teplo,“ říká mochtínský otužilec, který má za sebou i první úspěch - nedávno vyhrál v Praze trať na sto metrů na populárním Memoriálu Alfréda Nikodéma.

„Jel jsem tam, protože jsem se v hospodě vsadil s kamarádem o malý sud piva. Zároveň jsem si o rok dříve splnil svůj cíl, plavat s těmi „blázny“ ve Vltavě, který jsem si dal v září. Ještě před rokem to bylo pro mě něco nepředstavitelného. Abych tam mohl závod absolvovat, musel jsem projít v listopadu prověřovacím závodem v Plzni na Boleváku. Vítězství v Praze nijak nepřeceňuji, první jsem doplaval proto, že jsem mezi prvními vlezl do vody. Ani do budoucna nemám žádné ambice, chci plavat pro radost. Jen bych rád letos na Štěpána uplaval tři sta metrů,“ prozrazuje před rozloučením Jan Mundl svůj nový cíl.