Malé laboratoři z Kašperských Hor se podařil unikátní objev. Identifikovala geny původních smrků na Šumavě. Podle zakladatele laboratoře Jiřího Mánka to znamená, že by se na Šumavě mohly obnovit původní stabilní lesy, které se snáze vyrovnají s vichřicemi či nemocemi.


Pomohli i horolezci


Vědci sledovali genetické znaky smrků z různých míst Šumavy a porovnávali je se vzorky z celé země. Na čtrnácti místech v nejcennějších částech parku objevili znak shodný pro původní šumavské porosty. „Pokud nestačí žebřík a šestimetrová tyč, najímáme na sběr větviček s pupeny horolezce. V laboratoři pupeny preparujeme a extrakcí z nich získáváme směs enzymů, které dále podrobujeme elektroforéze. To je metoda využívající elektrického pole k rozdělení enzymů podle jejich rychlosti migrace,“ popsal práci vědců Mánek.


Původní smrk je mnohem odolnější


V laboratoři v Kašperských Horách zkoumají genofond lesních dřevin z celého území republiky už od roku 1999. Od roku 2006 se v laboratoři řeší projekt zadaný Správou Národního parku Šumava, který podrobně sleduje původní šumavské populace smrku. Díky této studii se ukázalo, že unikátní znaky pozorované poprvé v roce 2000 v pralese v Boubíně se vyskytují u všech zbytků původních populací na Šumavě. Zajímavé je, že se tyto znaky na Šumavě nevyskytují u populací, které byly na Šumavě uměle vysazené, a v zanedbatelné míře se vyskytují u populací, které byly historicky více obhospodařované.

„Z mého úhlu pohledu je to průlom v této disciplíně! Je to průlom, který umožní tyto metody využívat v praxi, nikoli pouze v rovině teoretické, jak tomu u řady vědeckých výzkumů bývá,“ tvrdí Mánek. Podle něj je proto dnes možné spolehlivě říci, že původní šumavské smrky se vyznačují konkrétními genetickými znaky, které se v dalších oblastech ČR nevyskytují, nebo jen velmi vzácně. „A to je právě to nejdůležitější. Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších podmínkách přežily, původní smrky jsou mnohem odolnější. Hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám. Pokud by se je proto na Šumavě podařilo obnovit, bylo by to výrazné plus při katastrofách, jako byl například Kyrill,“ řekl Deníku Mánek.


Park objev vítá


Objev vědců si pochvaluje i správa šumavského národního parku. „Projekt, jehož jsme zadavatelem, není jen vědecky zaměřený, ale má i zcela praktický aspekt - díky němu zjistíme, zda ten který šumavský smrkový porost je, nebo není původní. O tom se vždy vedly dlouhé diskuse a polemiky, nyní to budeme vědět přesně. Na základě toho se budeme moct rozhodnout pro odpovídající typ managementu - dáme podle toho lesu více, nebo méně volnosti. Například tam, kde roste více původních smrků, budeme moct s lehčím srdcem přenechat žezlo přírodě než v lokalitách, kde smrk původní není. Také budeme moct díky těmto znalostem lépe získat původní osivo nebo jiný genetický materiál, například vegetativní části stromů,“ uvedl Radovan Holub ze šumavského národního parku.