Historie piva a pivovarnictví je dlouhá a bohatá. A i když se my Češi pohybujeme na předních místech v žebříčcích konzumace a spotřeby piva na jednoho obyvatele ve světě, nedá se říci, že by bylo pivo v Čechách nápojem tradičním a v průběhu celé historie dokonce oblíbeným. Jeho cesta na pozici nejoblíbenějšího alkoholického nápoje v Čechách byla totiž dlouhá a trnitá. Informace o tom, jak to bylo s pivem na Klatovsku, poskytl Deníku archivář muzea Dr. Hostaše v Klatovech Jan Jirák.

Pivo vařili i Keltové

Netradičně prvním místem (když pomineme starší dějiny, kdy pivo v Čechách prokazatelně vařili už staří Keltové a Germáni), kde se v Čechách začalo vařit pivo, byly české kláštery. První, kdo vařil už v 10. století pivo, byli mniši, kteří si tuto znalost do našich zemí přinesli z Itálie, kde bylo vaření piva v tu dobu už známé a kde mniši jeho vaření ovládali. Tehdy ještě nestály žádné velké honosné pivovary. Pivo se vařilo v obytných místnostech a vařilo se v husté konzistenci. Připomínalo tedy spíše řidší kaši než čirý nápoj. Bylo kalné a husté. Konzumovalo se dokonce vlažné až teplé. Proč se vařilo v klášterech, je dnes už také známá věc. Pivo bylo především energeticky velice výživný nápoj, který mnichům i jeptiškám pomáhal lépe přečkat dobu půstu, kdy jim víra zakazovala konzumovat pevnou stravu. Prvním místem, kde se v Čechách pivo vařilo, byl Benediktýnský Břevnovský klášter v Praze. V tu dobu se vaření piva kláštery věnovaly jako jediné. Šlechta pivo nekonzumovala, protože tento nápoj považovala za podřadný. Šlechta pila víno a prostý lid dostupnější medovinu.

Velký zlom ve výrobě piva, který se týká už i Klatov, nastal ve chvíli, kdy panovník začal zakládat síť královských měst v rámci budování státní správy. Tehdy příslušná města získala pro svůj chod a zajištění finančních příjmů při svém založení různá privilegia. Mezi ně patřilo například právo várečné i právo mílové. Obě tato privilegia získalo také město Klatovy.

Z piva byl zisk

V Klatovech se pivo začalo vařit ve třináctém století. Nejinak tomu bylo i v okolních městech, která patřila panovníkovi. V té době už šlechta začala chápat, že pivo by mohlo přinášet určitý zisk, a tak začala se svolením panovníka také vařit tento nápoj. Vznikly tedy pivovary v Janovicích nad Úhlavou, ve Švihově, v Chudenicích a na dalších místech.

Začalo vznikat také konkurenční prostředí a s tím i řada pří a sporů o to, kdo a kde smí pivo vařit. Vše vyřešila až Svatováclavská smlouva, kterou vydal Ludvík Jagelonský.

Pivovarů tedy i v našem regionu začalo čile přibývat.

Chmelařská velmoc

Klatovy byly v průběhu patnáctého, šestnáctého a téměř do poloviny sedmnáctého století dokonce chmelařskou velmocí v Čechách. V okolí Klatov se pěstovalo obrovské množství chmele. Tuto tradici dodnes připomínají třeba názvy ulic v Klatovech jako Na Chmelnici a podobně. Dodnes dokonce v místech kolem dnešní železniční stanice Klatovy – město rostou spousty divokého chmele. Ze zpráv z 16. století se uvádí, že klatovský chmel patřil mezi úspěšný exportní artikl, který se ve velkém vyvážel do Bavorska. Dnes vyhlášené žatecký a rakovnický chmel nepatřily v té době mezi vyhledávaný artikl a byly považovány za méně kvalitní.

Pěstování chmele bylo pro klatovské měšťany výrazným zdrojem příjmů a proto se udrželo několik století. Jakýsi pokus o obnovu chmelařské slávy v Klatovech nastal v souvislosti se založením místní rolnické školy v 19. století. A i když tu byly lokality vhodné pro pěstování chmele, tato snaha se neujala.

close zoom_in

Konkurence

Všechna středověká pravidla daná různými právy paradoxně vydržela platit až do 19. století. Do té doby pivo mohla vařit města, tedy právováreční měšťané, šlechta a církev. V souvislosti se společenskými změnami v druhé polovině 19. století nastupuje výrazný moment, kdy pivovar mohl založit každý, kdo prokázal, že má dostatečný finanční kapitál. Na trh tedy začaly nově nastupovat akciové pivovary, které začaly silně konkurovat malým pivovarům. Do té doby měl pivovar každý zámek, každé město, každý šlechtický velkostatek, církev. Například typicky hradní pivovary fungovaly ve Velharticích a ve Švihově, zámecký pivovar byl v Týnci, měšťanské pivovary byly v Klatovech, v Sušici, Kašperských Horách i v Horažďovicích. Reprezentantem církevních pivovarů na Klatovsku byly například ty v Albrechticích, Obytcích nebo v Měcholupech. Nástup nové konkurence však mnohé malé pivovary nepřežily.

V Klatovech v té době byl měšťanský pivovar v komplexu u Černé věže a nový akciový pivovar vznikl na okraji města ve směru na Sobětice. Konkurence se zvětšila, když do Klatov a okolí začaly expandovat i velké pivovary známých značek. Své pivo sem začal dovážet Schwarzenberský pivovar z Protivína, který si dokonce v Klatovech založil vlastní restauraci Kanon, která ve městě existuje dodnes. Smíchovský pivovar dovážel Staropramen, expandoval sem Plzeňský pivovar a další. Konkurence tlačila na kvalitu služeb restaurací a hospod, na kvalitu piva, ale i na ceny.

Krize a válka

Koncem 19. století přichází velké hospodářské problémy a nastává první velká krize, která vrcholila za první světové války, kdy Česko postihla veliká bída. Začala platit různá omezení, mezi která patřilo i to, že se postupně zakazovalo používat obilný slad na výrobu piva, a tak se vařily různé náhražky. Začala platit omezení otevíracích dob hostinců, byl omezen i příděl piva na jednoho hosta. Vše vyvrcholilo dokonce několikaměsíčním úplným zákazem vaření piva v druhé polovině první světové války.

Ani další období už pivovarnictví příliš nepřálo. Z pivovarů, které přečkaly předválečnou konkurenci a kterých na Klatovsku bylo něco přes čtyřicet, válečnou krizi nezvládla dobrá polovina podniků. Další ránu pivovarům zasadila hospodářská krize ve třicátých letech, která doslova položila další podniky, které neměly finance na to, aby nákladný provoz pivovarů utáhly. Hospodářská krize v regionu zavřela například velký pivovar v Červeném Poříčí. Další pivovary pak na Klatovsku zanikly kvůli druhé světové válce. Mezi takové patřil například pivovar v Čachrově. Změna k lepšímu nepřišla ani po skončení války. S odsunem obyvatel z pohraničí odešli ze Šumavy v prvních poválečných měsících odborníci na vaření piva a převážná část zaměstnanců pivovarů. Ti, kteří v pohraničí zůstali a nebo je začali osidlovat, nepatřili mezi odborníky na vaření piva, což znamenalo konec hlavně šumavských pivovarů.

Tradice neumírá

Úplný konec nastal následnými politickými změnami v Československu po roce 1948, kdy byly ustanoveny národní podniky, pod které zbylé pivovárky na Klatovsku přešly a postupně zanikly. Poslední fungující pivovar v regionu skončil na začátku šedesátých let v Železné Rudě. Byl zavřen a budova zbourána.

Je příjemné, že v dnešní době některé pivovary opět ožívají. Malé pivovary nově vznikají nejen v Plzni, ale i Dobřanech, Železné Rudě, Mačicích, Koutu na Šumavě. Mnohé z nich však nejsou v původních prostorách. V poslední době se stále živě hovoří také o snaze, obnovit pivovar v Dešenicích. Tam by se mohl vrátit do původních pivovarských objektů.