Od rána byla otevřená sklárna v Anníně i brusírna v sousedním Rajsku. Zájemci mohli vidět ukázky tavení nebo broušení skla, vinutí perlí a další sklářské techniky a bohatý doprovodný program. Po oba dva dny byl otevřen také kostel na Mouřenci a sklářská hrobka v Anníně, kde byly nabízeny komentované prohlídky. Hlavní kulturní scénou bylo prostranství u kapličky na návsi v Anníně. V sobotu sem ve 13 hodin dorazil sklářský průvody ze sklárny v Anníně a brusírny v Rajsku. Lidé přivítali sklářskou královnu, která přijela v kočáře. „Naše pouť má dva přívlastky – sklářská a anenská. Annín dostal v 19. století jméno podle Anny ze sklářské rodiny Müller. To znamená, že naše vesnice neslaví jen pouť, ale i svůj svátek. Dříve bylo jméno Anna u nás velmi časté,“ vysvětluje Lukáš Milota, který každý rok připravuje program celých slavností. Vrcholem odpoledního programu bylo setkání Ann v Anníně. V sobotu ve 14.30 hodin se zde sešly Anny, ať už zblízka či z daleka na největším setkání žen, které nosí toto jméno. Při sčítání bylo v tu chvíli na místě třicet sedm Aniček, které komisař započítal. „Vytvořil se rekord, který bude zapsán do české knihy rekordů,“ dodává Milota. Fenoménem jsou také Annínské ženy. Taneční spolek, který tvoří místní ženy. „Letos jsme pro pouť nacvičily tance ve španělských rytmech na hudbu například Waldemara Matušky. Máme nové šaty s velmi zajímavými sukněmi. Poprvé s námi totiž oficiálně tančí i Linda Čechová (5 let), pro kterou jsme připravili speciální choreografii,“ prozradila Lada Wagnerová.

Neděle nabídla především program v duchovním směru. V 11 hodin vyšlo od kaple na návsi v Anníně procesí a zamířilo ke sklářské kapli nad Annínem, kde páter Kulhánek sloužil poutní mši svatou. Při ní požehnal nové soše sv. Anny, kterou pro Annín vytvořil sochař Bartoloměj Štěrba z Kozojed. Ta nahradí dřevěnou sochu, kterou v minulosti někdo ukradl z kaple. „Socha má 120 centimetrů a musím přiznat, že svatou Annu jsem sochal poprvé,“ přiznal sochař.