Opět po několikaletém čekání se otevřela turistům dlouho žádaná cesta z Březníku k Modrému sloupu. Přál jsem si ji vyznačit po svém strýci Václavu Vavrýnovi, který ji značil již za první republiky a obnovil i po druhé světové válce. Mé přání se konečně po dvacetiletém čekání splnilo.

Značili jsme ne po klasické tříkilometrové cestě Luzenským ůdolím, ale po zcela jiné pětikilometrové trase určenou správou národního parku. Dnes je vyznačena žlutými plastovými značkami (barvou se nesmělo) spolu s emblémem Srdce divočiny obou národních parků.

Z Březníku od rozcestníku vede po lesní silničce a po necelém kilometru odbočuje vlevo do skutečné divočiny. Vede mrtvým lesem, překračuje mnoho padlých stromů a mokřin a je proto náročná na orientaci, zvláště za nepříznivého počasí.

Značky jsou zde četné a snad turističtí odborníci prominou, že jsou občas i dvě umístěny na jednom stromě či kůlu. Těch tam museli strážci NP donést a umístit na padesátku. Sami uznáte jaká to byla těžká práce. Proto si značky neberte jako suvenýr. Je jich tam opravdu třeba.

Divočinou dojdete k hraničnímu kameni č. 28/8, kde je umístěna směrovka se sdělením, že po hraničním chodníku je neznačeno. Cesta je zde pohodlnější, značena pouze obchází po bavorské straně malou slať, do které, prosím, nevstupujte.

Značka se vrací na hraniční chodník, sejdete z kopečka a nový poválkový chodník vás dovede na Modrý sloup, odkud je na Luzný už jen „kousek“.
Tady při zaslouženém odpočinku novou trasu asi zhodnotíte a posoudíte, co by bylo lepší pro průměrné a starší turisty. Zda klasika údolím, či to co jste absolvovali. Odměnou za vaši námahu vám však budou po celé trase nádherné výhledy na Luzný, do jeho údolí či dokonce na Březník. A snad si řeknete, že ta štrapáce stála za to.

Mnozí si však jistě pomyslí, že je to špatné řešení, když žlutá cesta vede, jak kdysi pravili tetřevologové, územím s velkou populací tetřeva hlušce a ještě je tak náročná. Je však zbytečné projevovat svou nevoli strážcům NP či těm, co ji narychlo vyznačili, ale tuto směřovat jinam, na tzv. vyšší místa, kde tuto trasu určili.

Já vám doporučuji, za vhodného počasí na kole dojet na Březník, tam je zajištěné zanechat a pak pěšky pozorně pokračovat po žluté. Jedenkráte to stojí za to. Věřím však, že budeme opět chodit Luzenským údolím, kde by cesta, po které po staletí chodívali naši předci a které údajně hrozí zrušení, měla býti navždy zachována. A tu dnešní žlutou ponechme přírodě. Ta si poradí bez nás.

Možnost vyznačit l4. července cestu k Modrému sloupu byla pro mne milou odměnou v roce mé padesátileté značkařské činnosti. A také doufám, že se neuskuteční pitomost do nebe volající. Totiž, po l5. listopadu mají strážci NP veškeré pracně zbudovalé značení odstranit a k l5. červenci dalšího roku znovu značky instalovat. Proč? A ani se neptám v čí hlavě se toto mohlo zrodit.

Přesto vám všem, kteří tudy půjdete, přeji šťastnou cestu bez úrazu a užijte si to.

Emil Kintzl, Kašperské Hory