Tragédie se v roce 1872 stala v Křištíně na Klatovsku. Rodiče tam odešli na trh a doma zanechali dvouapůlleté děvčátko, které měl hlídat osmiletý chlapec. „Hoch ale odešel s děvčátkem na pole, kde rozdělali si oheň… Při tom chytily ubohému děvčátku šaty a ono nevědouc si rady, dalo se na útěk a popálilo se tak strašně, že brzy na to skonalo,“ líčí týdeník Šumavan. (1872)

Na osm dní byl do žaláře vsazen známý mastičkář a dobrodinec lidu Steinbach z Točníku na Klatovsku, který nedovoleným léčením zlomené nohy přivodil smrt hospodáři z Vícenic. (1872)

Skalního orla střelil ředitel cukrovaru v Lužanech pan Dvořák, a to ve chvíli, kdy se dravec snažil odvléci malé prase. „Orel měří s roztaženýma křídlama 7 střevíců. Pan Dvořák odevzdal zastřeleného orla panu J. Bullmannovi v Klatovech k vycpání,“ napsal týdeník Šumavan. (1872)

Jistý gruntovník z malé obce Murchova (dnes pravděpodobně Mrchojedy) se vydal do hostince v nedalekém Horšovském Týně, kde hrál celý den karty. Jeho žena, hnána neblahou předtuchou, se za ním do města odpoledne a pak ještě večer vydala, aby ho přemluvila k návratu domů, ale nedal si říct a hrál až do tří hodin do rána, kdy teprve opustil hostinec. Domů ale nedošel, pouhých pět minut chůze od města byla nalezena jeho mrtvola. „Nad levým uchem měla mrtvola lebku roztříštěnou, tak že bylo vidět mozek, a vedle této rozhodně smrtné rány také ještě několik jiných menších. Jest všeobecná domněnka, že stala se tu vražda,“ popisuje týdeník Šumavan, který se diví vrahově smělosti. (1872)

Týdeník Šumavan v roce 1873 líčí, jak se z kraje jako již tradičně jako každé jaro ubírá řada pracovníků do Vídně. „Letos jest nával dělníků do Vídně tím větší, jelikož následkem světové výstavy očekávají ještě značnější výdělky než jindy,“ popsal Šumavan a dodal, že následkem tohoto hromadného stěhování je neslýchaný nedostatek pracovních sil, zvláště na venkovských hospodářstvích, kam se teprve na podzim dělníci jako tažní ptáci vrátí. (1873)

Neopatrností při sušení lnu vznikl v Dešenicích na Klatovsku oheň, který se dále jen proto nerozšířil, že stavení stálo o samotě. Jistá žena se při tom ovšem velice popálila. Zoufalá bolestí skočila sice do blízkého rybníčku, i tak ale za 12 dní v nesmírných bolestech zemřela. (1873)

Poměry ve školství kritizoval v roce 1873 Šumavan. Čtenářům líčil, že je škola ve Kdyni tak přeplněná, že jeden z učitelů má ve třídě až 180 dětí! Ostatní mají sice žáků o něco méně, ale i tak jsou třídy přeplněny. (1873)