O jejich existenci většina turistů ví. Část z nich oceňuje službu jako příležitost vyhnout se frontám na celnicích. Dalším vadí, že i na těchto přechodech se mohou potkat s pohraniční kontrolou. Stálá celní služba přicházející turisty sice nehlídá, ale zájemci o výlet do Německa nebo Rakouska se mohou potkat s namátkovými kontrolami.

„Síť turistických přechodů je poměrně hustá na naší, rakouské i německé straně hranic,“ řekl Holub. „Jejich výhodou je, že některé jsou napojené na systém autobusů Národního parku Šumava i Národního parku Bavorský les. Třeba přechod Bučina - Finsterau,“ uvedl. „Díky nim se zlepšuje i příhraniční turistická komunikace. Lidé se snadněji dostanou k turistickým cílům na druhé straně hranice, aniž by museli objíždět desítky kilometrů po silničních přechodech.

Mohou poznat lépe i odlišnosti kultur na obou stranách hranic, bavorskou i rakouskou. Třeba ochutnají Radler, zvláštní druh míchaného piva nebo navštíví chatu na Luzném,“ podotkl.

„Párkát jsem už takový přechod použil, takže turistické přechody znám,“ řekl student Lukáš Kníšek z Klatov. „Celníka jsem nepotkal, pas jsem ale měl, kdyby ho potřeboval vidět,“ vysvětlil. „Je to opravdu dobře, že se nemyslí jen na auta. Když jedete do Německa normálně, občas se na hranicích zdržíte. Tady stačí pár kroků a už jste tam. Táta řídí kamion a kolikrát uvízl ve frontě i na několik hodin. U něj to chápu, je to jeho povolání a musí s něčím takovým počítat, ale pro turisty to usnadnili, a to se mi líbí, jako bonus se občas i docela projdu, procházky mám rád,“ uvedl Kníšek.

„O takových přechodech něco málo vím. Známí si je docela pochvalovali,“ řekl 32letý Karel Sladkovský z Klatov. „Auto je ale auto, na bavorské straně Šumavy s ním dojedete někdy až k jezeru, třeba k tomu pod Velkým Javorem,“ uvedl. „Nic nepašuji, kontrola na přechodu mi nevadí a můžu jí někdy očekávat i na těch turistických. Mílovníkům túr se takové přechody hodí, my peciválové si pas nebo občanku necháme zkontrolovat normálně,“ dodal Sladkovský.