První rozhledna byla na vrcholu Svatoboru postavena již v roce 1894, ale kvůli špatnému technickému stavu byla v roce 1934 zbořena. Ještě v témže roce byla za tři měsíce postavena rozhledna nová. Projekt zpracoval sušický architekt Karel Houra. Útulna, která byla postavena v roce 1900, však za pět let vyhořela. Nová chata v alpském stylu pak byla u rozhledny postavena v roce 1935.

Svatobor je místem, které bylo zřejmě osídleno již v dávné historii. Na jeho úpatí byly objeveny stopy po primitivní polozahloubené chatě ze střední doby kamenné. U paty Svatoboru bylo objeveno i pohřebiště původní slovanské osady Sušice. Svatobor byl posvátným místem - sídlem pohanských bohů. Pochází odtud i jeden ze základních kamenů Národního divadla, vyzvednutý v roce 1868.

Ze Svatoboru můžeme sejít k zázračnému prameni s názvem Vodolenka, který vznikl z bývalých místních lázní nedaleko rozhledny. Pramen je opředen pověstmi o pohanské kněžně Vodolence, která měla být v blízkosti Svatoboru pohřbena. Najdeme zde sakrální stavbu – barokní kapli Panny Marie Pomocné. Páter Chanowsky píše o prameni toto: ,,Čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor, tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bílí voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tam pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu, pramen vytryskl. Tento pramen se nazývá Wodolenka."