První školní den je pro všechny sice velmi významným životním milníkem, my dospělí jsme na něj ale už mnohdy zapomněli, překryly ho čerstvější zážitky. Mají ještě své vůbec první 1. září v paměti osobnosti z Klatovska? To jsme se pokusili zjistit mezi vybranými politiky, umělci, sportovci i dalšími muži a ženami z regionu. Ne všude jsme uspěli, neboť někteří nedokázali své foto najít, dalším se možná nechtělo ukázat snímek, který může vzbudit i úsměv. Přesto věříme, že vás naše malá sonda do minulosti zaujme. Pokud i vy máte doma podobnou vzpomínku na školní docházku, zašlete nám ji, rádi fotografii zveřejníme na stránkách U nás doma.

Milan Kilián, šéfredaktor

Jindřiška Antropiusová, starostka Horažďovic

„Vzpomínka na můj první školní den je skutečně už jen mlhavá. Splývá mi se vzpomínkami na má další školní léta, se vstupem mé dcery a syna do školy a pak profesně s prvními krůčky všech dětí, které jsem uváděla do první třídy jako jejich učitelka. Je to ale vždy stejný pocit – pocit výjimečnosti chvíle, očekávání, ale i obav a nejistoty. Nejdůležitější stopu na žácích zanechávají jejich učitelé. Ovlivňují je i spolužáci. Dá se říct, že v obojím jsem měla štěstí, a tak na svá školní léta mohu vzpomínat jen s úsměvem na rtech a s vděčností v srdci.“

Svatopluk Dvořák, vedoucí lékař Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje - oblast Klatovy

„Do první třídy jsem šel v Rakovníku den poté, co jsem si rozbil hlavu o kamna (viz foto). Na školu vzpomínám celkem rád, protože jsem měl štěstí na hodné, maminkovské učitelky. A taky si pamatuji, že naše eventuální výchovné problémy, pokud se objevily, řešily hned na místě (třeba i pohlavkem) a nezatěžovaly s nimi rodiče.“

Václav Faust, dobrodruh a cestovatel ze Strážova

„První školní den? No hrůza! Vyrůstal jsem na Čachrově u babičky a byl zvyklý každému v okolí říkat teto nebo strejdo. Pár dní před nástupem do školy jsme se odstěhovali do Rokycan. Nikoho ze spolužáků jsem neznal, bál jsem se starších kluků, kteří byli daleko drzejší než kluci z vesnice. Budova školy byla pro mě moc obrovská a nechápal jsem, že mi všichni říkají Fauste, když z Čachrova jsem byl zvyklý na Vášu od Hinzů, jak se říkalo po chalupě.

Soudružka učitelka Šilpochová na mě působila dojmem přísné paní, ne jako hodná paní Lamrová ze šumavské školky. Později mi ale paní Šilpochová půjčovala starou pramičku, abych mohl prozkoumávat rákosové zátoky na Boreckém rybníku, takže byla taky hodná. Takže ještě jednou říkám: První školní den už nikdy!

Fotku z první třídy nemám, zasílám proto snímek ze stanování, na které vzpomínám strašně rád.“

Vladislav Galuška, bývalý český reprezentant v kanoistice

„Na školní léta vzpomínám hrozně rád, někdy bych se do lavice hned vrátil, zvlášť když mám spoustu starostí. I když je pravda, že věci, které jsem tenkrát řešil, mi připadaly strašně důležité. Pocházím ze Sušice a tam jsem také nastoupil do první třídy. Nebyl jsem zlobivé dítě, ale přesto, že jsem všechno myslel dobře, dopadlo to někdy opačně.

Vzpomínám si, že jsem v první třídě pokreslil lavici, za to mi přišel vynadat sám ředitel a dokonce mi hrozil prezidentem. Já jsem ho viděl ve třídě na obrázku a pořád jsem přemýšlel, co mi asi udělá. Také se mi vybavuje, jak jsem si šel s kamarádem do města koupit papírové hodiny. Bylo to poprvé, co mě maminka poprvé pustila samotného ven.

Jenže kamaráda napadlo, že se půjdeme podívat do márnice na mrtvoly. To se odmítnout nedalo a abychom viděli dovnitř, tak jsme rozbili okénko. A samozřejmě průšvih – k nám domů přišli policisté. Ale přitom nám to připadalo v pořádku! Také v družině mi říkali, že je lepší hlídat pytel blech, ale nechápu proč – vždyť jsem jenom pořád někde běhal nebo lezl po stromech. Rád vzpomínám, jak jsem jezdil na prázdniny k babičce do Pačejova. Tam je rybník a já přemluvil babičku a strýce, aby mi udělali lodičku, abych se po něm mohl plavit. Tedy, musel jsem být hrdina, bez plovací vesty na lodičce na rybníku…“

Michal Janek, oční lékař a poslanec

„Do školy jsem začal chodit v roce 1955 v Prievidzi na Slovensku. Již o předchozích Vánocích jsem dostal školní aktovku, byl jsem na ni pyšný. Do školy jsem se těšil a před mladšími sourozenci jsem byl důležitý. Foto je z června 1956 z focení na konci školního roku v první třídě. Pózovali jsme společně i jednotlivě na školním dvoře.“

Petr Mottl, starosta Sušice

„Na 1. září před 36 lety si už přesně nevzpomínám. Přece jen je to už pěkná řádka let. Ale na celé období školní docházky v ZŠ Husova v Sušici vzpomínám jako na jedno z nejkrásnějších období svého života, plné kamarádů, poznání, dobrodružství i prvních lásek. A kdyby byla ta možnost vrátit se zpět do školních let, tak neváhám. A určitě bych nebyl sám.“

Jan Myslivec, šéf uniformovaných policistů v okrese Klatovy

„Do základní školy jsem nastoupil v roce 1970 v Radinovech. Pravdou je, že po těch letech si člověk mnoho nepamatuje, ale dodnes mám se školními začátky spojenu vzpomínku na domácí a útulné prostředí, kdy v zimě bylo zatopeno v kamnech a na vařiči u dveří voněl ve velkém hrnci šípkový čaj. A s odstupem času se stále více skláním před paní učitelkou Alenou Švarcovou, která dokázala pět ročníků v jedné místnosti naučit bravurně všemu potřebnému. A vůbec jí nevadilo, že nemá počítač ani školní vzdělávací program.“

Jiřina Rippelová, senátorka

„Své „životní putování“ za vzděláním jsem zahájila v roce 1964 na vesnické malotřídce v Soběšicích u Sušice. Z devítičlenné první třídy jsem byla jediná holka. První školní den mě do školy doprovázela babička. Školu jsem měla v Soběšicích téměř přes ulici. Paní učitelka mě spolu se sousedem Mildou posadila do první lavice. Byla jsem takové hubené malé „pindě“, kterému v době nástupu do školy nebylo ještě ani 6 let.

Asi po dvou měsících jsme se s rodiči přestěhovali do Hartmanic. Hartmanická škola byla tehdy v porovnání se soběšickou dvoutřídkou obrovská, některé ročníky měly dokonce více tříd. Vzpomínám si, jak nás paní učitelka první den po vyučování odvedla do školní družiny a já se radovala, že zapomněla na oběd. Jaké však bylo moje zklamání, když nás paní družinářka po nějaké době do školní kuchyně dovedla a k obědu jsme měli čočku, kterou jsem tehdy nenáviděla, asi kvůli té čočce si na tento den pamatuji. Paní učitelka Zdeňka Pohanková, která naši třídu od prvé do páté třídy učila, byla přísná, ale spravedlivá a hodně nás toho naučila.

Do školy jsem chodila ráda, učila jsem se dobře, mívala jsem samé jedničky, snad asi jednou či dvakrát jsem měla dvojku ze zpěvu a kreslení. Stejně tak ráda jsem měla ale prázdniny, zejména ty u babičky a u dědy.“

Rudolf Salvetr, starosta Klatov

„Do první třídy jsem chodil v dnes již neexistující škole na Husově náměstí v Klatovech. V paměti mi utkvělo, že toho dne bylo chladno a deštivo. Byla to veliká změna přijít ze školky do školy, ale dostali jsme velmi energickou mladou učitelku Lidmilu Kroovou, která nás provedla celým prvním ročníkem. Pak odešla na mateřskou dovolenou, což jsme těžko nesli. Jinak, pokud mám vzpomínat na školní léta, vždycky jsem měl raději prázdniny než školní docházku.“

Karel Šidlo, poslanec

„Základní devítiletou školu jsem navštěvoval v Nepomuku. Na toto období svého života velmi rád vzpomínám. Přál bych každému, aby prožil takové mládí, jako jsem měl já. Učení mě bavilo a školu jsem měl rád nejen kvůli přestávkám. Patřil jsem k žákům s výborným prospěchem.“