Vyrábí je Kateřina Macháčková z Prášil na Šumavě a slaví s nimi úspěch nejen v Česku, ale i za hranicemi. A to přesto, že vystudovala Policejní akademii a poté ještě Metropolitní univerzitu a k cukrařině se dostala v podstatě náhodou.
Vše začalo tím, že si Macháčková spolu se svou matkou pronajaly bistro v sušickém bazénu a snažily se nabízet co nejpestřejší sortiment. Kateřina proto začala dělat i cukrovinky a před pěti lety se jí povedla náhodou úplně čirá lízátka.
„Vůbec to nevypadalo špatně, tak jsem hledala na YouTube, chodila na kurzy a nechala si poradit od cukrářských odborníků, aby vypadala co nejlépe. Pak mě napadlo dát k tomu přidanou hodnotu. Lízátka nejsou dělaná z klasického cukru, ale ze sladidla z cukrové řepy, takže mají oproti klasickým cukrovým polovinu kalorií, mají nízký glykemický index, takže jsou vhodné pro diabetiky, a nezpůsobují zubní kaz. Takže jsou vlastně fitness,“ směje se Kateřina, vyhlášená nejen barevností lízátek, ale i svých vlasů. Dodává, že dalším plusem skleněnek je, že vydrží při lízání mnohem déle než běžná lízátka.
Jedlé květy
Skleněnky už od počátku zdobí jedlými květy. Některé si nechává dovážet ze zahraničí, např. růže, ale hodně si jich pěstuje a sbírá sama. „Přítel Petr mi vytvořil speciální zařízení ze dřeva, kde se krásně vylisují. Po čase, jehož délka je výrobním tajemstvím, je vyndám a nechám je doschnout na vzduchu. Ony tak neztratí barvu. To už mám vychytané,“ líčí usměvavá Šumavanka. Kvítky pak uchovává v suchu a temnu a následně je dává do lízátek, přesný postup je samozřejmě tajemstvím.
„Nedávám tam ale jen rostliny. Zdobím např. mrazem sušeným ovoce, které je na chuť fantastické. Zrovna včera mi přišel mrazem sušený včelí pyl, tak se těším, až ho vyzkouším,“ prozrazuje. Zatím nejnáročnější pro ni byla práce s jedlým zlatem. „To byla opravdu výzva. Jsou to neskutečně tenké čtverečky, stačí lehce fouknout a ono se to sroluje. Půlku jsem samozřejmě zničila, ale díky zakázce na svatbu jsem se s tím naučila pracovat. Je to velice náročné, ale je to nádhera,“ pochvaluje si.
Zamilované, ovocné…
V současné době vyrábí desítku základních druhů lízátek – květinové, zamilované, ovocné, podzimní a další. Ale ještě mají poddruhy a různé velikosti. A jak dlouho trvá vyrobit lízátko? „To je hrozně individuální, záleží na typu. Macešky, ty už jedu fakt fofrem, naopak nejnáročnější jsou asi ručně malovaná lízátka, když dovnitř např. maluji duhu, nebo se zlatem. Velmi pracné jsou i zvonilky, chrastící lízátka, která jsou dutá. Tam mi jedno lízátko trvá hodinu, hodinu a půl,“ popisuje Kateřina s tím, že minimální trvanlivost lízátka je podle obsahu čtyři až pět měsíců. Od náročnosti výroby se odvíjí i cena, která startuje na 50 korunách.
play_fill
Záchrana při covidu
Se Šumavskou skleněnkou slavila první úspěch už krátce po začátku výroby. Od Potravinářské komory ČR získala cenu za nejlepší inovativní potravinářský výrobek roku 2018. Oceněn byl design a vysoký podíl ruční práce. Dnes slaví Katčina lízátka úspěch nejen u nás v ČR. „Posílala jsem je do Kanady, do Lucemburska na jednu svatbu, dodávám je do Vídně, kde je nabízejí zákazníkům v jedné kavárně, zájem je i ze Slovenska, občas se ozve někdo z Německa,“ bilancuje šumavská cukrářka. Ta má v pronájmu bistro, její přítel Petr hotel, ale v době covidových omezení ani jedno nemohlo vydělávat, a tak je oba nad vodou držely právě Šumavské skleněnky, které si lidé objednávali po internetu. „Zachránily nám zadek, jsem jim za to neskutečně vděčná,“ uzavírá Kateřina Macháčková.
