Překrývala jej dřevotřísková deska s kašírovanými imitacemi kamenného zdiva, která zde nejspíš zbyla z nějakého filmového natáčení.


Přesto, že otvor lze považovat vlastně za „znovuobjevený“, návštěvníci se ptají, nemohlo-li jít o tajnou chodbu. „Proč ne,“ usmívá se záhadně kastelán Lukáš Bojčuk a dodává: „Svým způsobem to tak je, protože jsme o tomto otvoru dlouho nevěděli.“ S největší pravděpodobností však šlo o dodatečně proražený vchod pravděpodobně z doby před druhou světovou válkou, kdy byl hrad majitelem hospodářsky využíván. „Mohlo jít o vchod do sklípku či tak něco,“ uvažuje kastelán a konstatuje: „Určitě nešlo o nic z hloubi historie. Zároveň je vidět, že otvor byl do zdi vylámán“. Novou švihovskou hradní záhadu lze spatřit při prohlídce výstavy, zaměřené na draky a drakobijce.


Výstava o dracích


Unikátní výstava, nazvaná Draci, využívá realistických figurín i modelů k přiblížení legend o dracích i jejich přemožitelích, drakobijcích a rytířích. „Návštěvníci se dozvědí základní fakta, která musí ovládat každý, kdo se chce s drakem pustit do křížku. Například jaký je rozdíl mezi drakem a saní, co je to hadí panenka, jak vypadají dračí vejce a kde je lze nalézt, případně čím může být nebezpečný i mladý menší drak,“ informoval Deník spolupracovník plzeňského památkového ústavu David Růžička a dodal, že poučení lze nalézt i pokud jde o řemeslo drakobijce. Jaké používal zbraně i vybavení v boji proti nepříteli, jenž na svoji obranu mohl dokonce chrlit oheň! Vedle mečů štítů či samostřílů jsou v expozici vystaveny také lebky přemožených draků. O smutných koncích těch, kdo v souboji neuspěli, svědčí vystavené sarkofágy či horní část lebky menšího rytíře, pohlceného drakem. To vše doplňují pečlivě preparovaná těla skutečných draků, ovšem převážně mláďat a jednoho menšího dospělce – s ohledem na prostorové možnosti sklepení hradu Švihova. Výstava potrvá do konce prázdnin.


Dále je možné prohlédnout si v interiéru kaple hradu Švihova velmi cennou fresku, vytvořenou pravděpodobně ve druhém desetiletí 16. století. V obecné rovině rozměrná výmalba představuje boj sv. Jiří s drakem. Zároveň však freska zobrazuje objednatele a držitele hradu, pana Jindřicha Švihovského z Rýzmberka v roli drakobijce, osvobozovaná princezna má pravděpodobně tvář jeho manželky paní Voršily, kněžny Minsterberské. Na pozadí malby spatřujeme rovněž realisticky vyobrazené hrady Švihov, Skálu a Rýzmberk či město Horažďovice. To nám umožňuje udělat si dobrou představu o dobové architektuře.

Klatovsko a draci

Vrch Prenet býval obýván obludou, podobnou drakovi, zřejmě však šlo o nějaké mládě, které se přece jen více podobalo hadovi. Sužovalo okolní kraj a hlavně žralo dobytek. Proto lidé z okolních vesnic vykáceli stromy do půli vrchu, složili z nich hranici a zapálili ji. Nestvůra uhořela, ale na Prenetu pak od vykácené půlky vrchu nic nerostlo.


Šumava - řádil zde také tzv. „Dobytčí děs“, démon, podobný velké ještěrce sršící jiskrami. Dobytek především plaší, ale někdy jej může i poranit. Dračí mláďata?


Pajrek – zřícenina nad Nýrskem. Dcera hradního pána byla za hříchy v dávných dobách proměněna v hada. Zjevuje se podobná hadí panence a její hlavu zdobí zlatá korunka. Mohla by se stát i drakem?


Nalžovské Hory – v někdejším lese Prašivici, upraveném během 19. století na přírodně-krajinářský zámecký park, nalezneme obrovskou dračí hlavu, jež otevírá tlamu na ty, kdo procházejí parkem k rybníčku a malému glorietu. Jedná se o velký balvan, přitesaný a doplněný i nabarvený tak, aby se jevil jako gigantická dračí hlava. Podle některých pověstí zde býval dokonce obětní oltář starých Keltů. Nedaleko od hlavy draka nalezneme také kamennou želvu či umělou zříceninu, kopii irského hradu Ballymotte, jenž byl kolébkou rodu Taaffe,majitelů nalžovského zámku. Mimochodem, na zámku i propadlém stropě glorietu nalezneme rodový znak, jehož štítonoši jsou bílý kůň posetý hvězdami a bytost podobná mořskému koníku či draku. (dr)