Jak byste zhodnotil rok fungování nemocnice provozované opět městem?

Rok to byl náročný. Vzhledem k tomu, že jsme nemocnici přebírali ve stavu, kdy z lůžkových oddělení fungovala pouze následná péče, bylo naším prvotním úkolem znovu otevřít oddělení, která předchozí provozovatel uzavřel. Znamenalo to najít lékařský i zdravotnický personál, absolvovat výběrové řízení na poskytování akutní lůžkové péče na Ministerstvu zdravotnictví ČR, nasmlouvat zaplacení nové péče se zdravotními pojišťovnami a dovybavit oddělení. To vše se nám po nezměrném úsilí, ale i s velkým štěstím podařilo a zabralo to první čtyři měsíce po převzetí. Bohužel příliš rychle po rozjezdu jsme byli ochromeni koronavirovou epidemií, kdy byla na téměř dva měsíce pozastavena veškerá plánovaná operativa a i pacientům bylo doporučeno odložit návštěvu zdravotnických zařízení, pokud nešlo o akutní problém. To všechno citelně finančně zasáhlo celou nemocnici a zbrzdilo veškeré kroky plánované ke zlepšení provozu. Dá se říct, že v květnu jsme začínali zase skoro od nuly.

Když se vrátíme na začátek, jak těžké bylo rozjíždět nemocnici?

Při zpětném pohledu jsme s kolegou druhým jednatelem Pavlem Haisem byli na začátku hodně naivní. Domnívali jsme se, že bude stačit dobře nastavit pracovní prostředí, podmínky a atmosféru, a vše se změní. Neuvědomili jsme si, v jak špatném stavu jsme nemocnici přebírali. Na druhou stranu, pro hodně úkolů a činností, do kterých se lidé kdy pustili, platí, že kdyby bývali na začátku věděli, co to bude obnášet, nikdy by se do nich nepouštěli. Jak jsem se už zmínil, rozjetí vyžadovalo nejen značné množství práce, ale měli jsme i velké štěstí, navíc nám pomáhalo hodně dobrých lidí, bez kterých bychom restart nemocnice ani koronakrizi nezvládli.

Která oddělení se podařilo otevřít?

Od 6. ledna 2020 se nemocnice vrátila do plného provozu, znamená to, že jsme znovu otevřeli dvacetilůžkové interní oddělení, dvacetilůžkové chirurgické oddělení a multioborovou jednotku intenzivní péče. Opravit a dovybavit jsme museli i operační sály, které byly pro rozjezd nevyhovující.

Co bylo podle vás nejtěžší?

Asi jako všude ve zdravotnictví bylo nejtěžší zajistit personál.

Jak si nemocnice nyní stojí? Daří se udržet oddělení i personál?

Troufám si říci, že nejhorší už snad máme za sebou. Výkonnost se kontinuálně zvyšuje, nemocnice momentálně zajišťuje zdravotní péči pro oblast s více než 43 tisíci obyvateli, přičemž každý měsíc sem záchranka doveze skoro 150 pacientů. V ambulancích jsme od začátku roku ošetřili více než deset tisíc pacientů, na interním a chirurgickém oddělení bylo hospitalizováno více než tisíc dvě stě pacientů. Všechna tato čísla znamenají, že Sušická nemocnice své místo v poskytování zdravotní péče v kraji zcela jistě má.

Jak vidíte další provoz nemocnice?

Naším primárním cílem bylo znovunastartování zdravotní péče. To je pro lidi to nejdůležitější. Nyní se musíme zaměřit na zefektivnění provozu, město Sušice poskytlo nemocnici na rozjezd nemalé finanční prostředky, dlouhodobě ale nemocnici takto vysokou částku z rozpočtu dávat nemůže. Proto žádáme o finanční podporu i Plzeňský kraj, jehož občanům naše nemocnice zdravotní služby poskytuje. Na závěr bych chtěl dodat, že na základě několikaměsíční zkušenosti z fungování nemocnice a objemu poskytované péče lze realisticky usuzovat, že nemocnice má šanci na to existovat s malou nebo žádnou provozní podporou. A to je po poskytování zdravotní péče druhý nejdůležitější cíl.