Firmy by učňům během studií vyplácely kapesné, umožnily by jim osvojit si pracovní návyky a o budoucí zaměstnance by měly postaráno. Mladí lidé by na oplátku nemuseli po získání výučního listu komplikovaně shánět práci. Tímto způsobem počítá vládní návrh s podporou učňovského školství, ale i s pomocí podnikatelům. Myšlenka má ale několik zásadních nedostatků, které kritizují učňovské školy i samotní podnikatelé.


„Je to sice dobrý nápad, ale přichází pozdě. Podobně měl začít stát uvažovat před pěti lety,“ domnívá se ředitel Střední odborné školy a Středního odborného učiliště v Sušici Václav Kůrka. Jeho slova potvrzuje ředitel Integrované střední školy v Klatovech Miroslav Karnet. „Legislativa dosud nebyla nastavena tak, aby firmy měly jakýkoliv užitek z toho, že si shánějí budoucí zaměstnance mezi učni nebo například vyplácením kapesného si je udrží i po získání výučního listu,“ vysvětluje Karnet.


Oba ředitelé sice připouští, že firmy o učně zájem mají, ale nedostačující. „Ozvali se nám zástupci dvou firem z oboru stavebnictví, nabídli stipendium pro žáky. Základ by ale měl být už v tom, že zástupci firem by chodili do základních škol a tam se prezentovali a pomáhali žákům rozhodovat se o budoucí profesi,“ řekl Kůrka. „Firmy jsou v tomto směru pasivní. Například jsem rozeslal na několik adres termíny rodičovských schůzek na školách. Představitelů firem přišlo jen minimum, ostatní to řešili posláním letáků,“ popsal své zkušenosti Karnet.


Opačného názoru je ale zástupce z řad podnikatelů, ředitel klatovské firmy Intertell Luboš Gaborík. „V letech 2006 a 2007 jsem spolupracoval s klatovskou integrovanou střední školou. Na praxi k nám chodilo deset učňů, kterým jsme za odvedenou práci platili. Jenže z původních deseti, o kterých jsme si mysleli, že zůstanou u nás pracovat i po vyučení, nakonec zbyl jen jeden,“ uvedl Gaborík. Vládní návrh tak není pro klatovského podnikatele zajímavý. „O tuto formu podpory zájem nemám. Spíše by se měl vyřešit problém z pohledu, aby učni měli vůči zaměstnavateli určitý závazek setrvání ve firmě, která je během školy podporovala,“ domnívá se Gaborík.


To potvrzuje i Miroslav Karnet. „V 90. letech fungovalo naprosto bez problémů to, že žáci dostávali kapesné a vůči firmě měli určité závazky. Sponzoring našich žáků byl téměř stoprocentní,“ říká Karnet.