Zprávami, příběhy, pověstmi i fotografiemi z historie života obyvatel Šumavy zásobují čtenáře otec Miroslav a syn Zdeněk Kůsovi, kašperskohorští truhláři, kteří se ve své dílně zaměřují na obnovu historického nábytku. V rozhovoru prozradili, že za vznikem populární facebookové stránky stál právě historický nábytek.

Jak jste se se od nábytku dostali k historii Šumavy?
Miroslav Kůs (M. K.): Kvůli restaurování nábytku musím vyhledávat informace ve starém tisku a přitom člověk najde spoustu dalších článků. Takto jsem hledal nějaké materiály k nábytku a našel i spoustu článků o Šumavě. A tak mě napadlo, že bych si je nemusel nechávat pro sebe. A teď stránky fungují už čtyři roky a k dnešnímu dni (31. října – pozn. aut.) jsem tam dal 1469 příspěvků. A všechno to souvisí s tím nábytkem. Teď jsme třeba renovovali dochovaný psací stůl profesora Julia Komárka a při té příležitosti, když jsem sháněl informace o k tomu stolu, jsem objevil zase spoustu zajímavých článků z Železnorudska.

Další zajímavosti přineslo restaurování historického kašperskohorského betlému, který je nyní v kostele sv. Markéty…
M. K.: Dohledal jsem, kde bydlel jeho autor, a on to byl vlastně soused odnaproti. Bydlel v budově dnešního kina a v přízemí měl řezbářskou dílnu. Ale našel jsem třeba i článek, jak Josef Klostermann, otec spisovatele Karla Klostermanna, vystoupil z tehdejšího zastupitelstva, jaké se tu děly nepravosti. Dají se najít různé detaily, bohatým zdrojem bývá černá kronika. Třeba jak jak šel občan Kašperských Hor pěšky přes Bohdašice a Dlouhou Ves, na hřbitově objevil oblečeného nebožtíka, tak se tam převlékl. A hned ho chytili, jak psali v Národních listech.

Čekali jste na začátku takový zájem?
M. K.: Nečekali. Vůbec. Nahrál jsem na facebook několik historických fotek tady z Kašperských Hor a najednou se to rozjelo a už se z toho nedá vystoupit. Čtenáři se sami ozývají, chtějí stále další příspěvky k různým místům, píší, kdy už se dostanu k jejich obci.

Kde sháníte materiály?
M. K.: Pokud jde o historický tisk, využívám hodně digitalizovanou knihovnu, hledám po archivech. Materiály sháním i v Německu, hlavně přes mnichovský archiv, ale píši i konkrétním lidem. Tam je ale problém, že potomci Němců vyhnaných ze Šumavy často řeknou, nám ty fotky nic neříkaly, tak jsme to zlikvidovali. Potomci už k Šumavě často nemají vztah, fotky se dají sehnat spíše po německých archivech, kde jsou volně dostupné.

Stará Šumava funguje i jako turistické lákadlo…
M. K.: Čtenáři píší v komentářích, jak mají po přečtení nový námět na výlet. I třeba přijdou až k nám do dílny a vyptávají se na podrobnosti, z míst, která znají z příspěvků si sestavují okruhy.

Nechybí ani příspěvky z novodobější historie…
Zdeněk Kůs (Z. K.): To mám na starost já. Informace sháním různě po internetu, využívám třeba stránky s leteckým snímkováním z roku 1938, kde je vidět třeba vojenské opevnění. Je zajímavé, že opevnění tenkrát nestavěli u hranic ale až před Kašperskými Horami, už asi trochu počítali, že Henleinovci to nebudou myslet úplně dobře. Od Kašperek k Německu už žádné opevnění nenajdete. Historie mě baví a práci na Staré Šumavě využiji i při vedení skautského oddílu. Místní děti často ani netuší, že tady dříve nežili jen Češi, beru je tedy na výpravy po okolí a ukazuji jim zaniklé obce, staré cesty, je tady pořád co objevovat.

Ozývají se vám i čtenáři ze zahraničí?
M. K.: Samozřejmě z Německa a z Rakouska, ale máme odběratele třeba až v Americe.
Z. K.: Mezi čtenáři máme pána ze San Francisca, který příspěvky přeposílá svým známým tamním krajanům. Mají tam krajanský spolek, který má i vlastní hospodu, ve které se scházejí a předčítají si příběhy ze Staré Šumavy.

Nedávno jste název Stará Šumava rozšířili o dovětek „a kousek Českého lesa“…
M. K.: Českou část Šumavy už máme „projetou“ od Vyššího Brodu až na druhý konec, tak jsem k tomu teď přidal ještě část Českého lesa. Pak to možná vezmeme zpět po německé straně. Tam je to ale se sháněním informací složitější. Fotky by byly, ale textů je méně a navíc si je musím nechat přeložit překladačem, pochopit smysl a přepsat, což je u staré němčiny, kterou jsou materiály psány, trochu problematické. Takže tam by to na každodenní příspěvky asi nebylo, ještě uvidíme.