Coby voják základní služby prožil příchod okupačních vojsk ve středu 21. srpna 1968 Josef Rendl z Opálky u Strážova. Sloužil u „rakeťáků“ ve Vysočanech u Boru u Tachova. „Do kasáren jsem se vrátil 20. srpna večer z dovolené. Dva měsíce jsme tehdy přesluhovali, mezitím už nastoupili nováčci, a protože pro nás tak už nebylo místo, „vyhnali“ nás ven do stanů. A asi ve dvě hodiny ráno „pískli“ poplach, že nás obsazují spojenecké armády. Nastal obrovský zmatek, jak jsme byli ve stanech, nevěděli jsme, kde co máme. Pouze náš velitel, který byl spíše proruský, hned nechal hlídat sklad zbraní, abychom snad něco neprovedli. Ráno, zhruba kolem deváté, už před bránou stáli Rusové s tankem, že obsadí kasárna, že na nás míří sto dvacet děl. Pro ilustraci, byla to kasárna asi jako v Janovicích nad Úhlavou. Jenže mezitím už se vrátil velitel posádky, kterého v noci odvolali na poradu do Plzně, a ten je od brány vyhodil,“ popsal před lety první hodiny okupace Rendl. Sovětská armáda pak kasárna obklíčila.

NÁBOJE NEDOSTALI

„Pamatuji si, jak jsme šli do stráže a pro jistotu nám ani nedali ostré náboje. Takže jsme stáli na stráži bez nábojů a proti nám Rusové s kulometem. Asi druhý den už jim začala docházet voda, tak přijeli s cisternou a s tankem a velitel posádky je zase vyhodil. Náš velitel, ten proruský, jim chtěl dát vodu z hydrantů, ale velitel posádky to zakázal. Vodu dostali, až se vrátili bez tanku, jen s cisternou. Zajímavé bylo, že to vlastně ani většinou nebyli Rusové, šlo hlavně o vojáky z asijských republik. Když už se potom po několika dnech od kasáren stáhli dál a my jsme coby „rakeťáci“ jezdili kontrolovat „palposty“, ani jsme s obyčejnými vojáky nemohli promluvit, důstojníci nás k nim vůbec nepustili,“ vzpomínal na nepříjemné okamžiky Rendl.

V září 1968 už se Josef Rendl vrátil z vojny domů, tenkrát ještě do nedaleké Vitně. „Pamatuji si, jak jsme ruské vojáky s technikou pak na podzim potkávali, když se stahovali z příhraničí. Když si to zpětně připomínám, byli jsme tehdy armáda „na baterky“, úplně k ničemu, na nic jsme se nezmohli. Ale na druhou stranu kdyby ano, bylo by to určitě ohromné krveprolití,“ uzavřel Josef Rendl.

Do článku byly použity podklady Davida Kojana.